Myšlenka na tento týden:
„Prostředí velmi přispívá k tomu, aby v něm žijící tvorové vyjevily své dobré či špatné stránky. Snažte se proto potkávat co nejčastěji osoby či se účastnit setkání, z nichž vyzařuje atmosféra míru, harmonie a světla. Zpočátku možná nepocítíte jejich prospěšný efekt moc dlouho, ale jak dáte alespoň na chvíli vaší vyšší přirozenosti možnost k rozvoji, tak také umlčíte vaši nižší přirozenost a tím nad ní pokaždé zvítězíte. Snažte se takové harmonické prostředí vytvářet též například poslechem hudby, jelikož zvuky vytvářené nástroji a hlasy mají ohromnou moc. Existuje spousta vznešené hudby, která vynese duši do závratných výšin, odkud se navrátí osvícená, očištěná a posvěcená. Vyhledávajte takovou hudbu a nechávejte se jí proniknout. Při postupném opakování těchto zkušeností se vaší vyšší přirozenosti podaří převzít vedení a ovládnout váš život.“
1. kapitola z knihy Hrani-jóga – alchymický a magický význam stravování
Tři kapitoly z knihy Cesta ticha
Dvě kapitoly z knihy Pravda, plod moudrosti a lásky
Úvod z knihy Sexuální síla aneb okřídlený drak
První kapitola z knihy Síla myšlenky
Kapitola z knihy Svoboda je vítězstvím ducha
Myšlenky z Bratrstva:
„V každém slunečním paprsku proudí na všechny pozemské bytosti síla vyšších mocností, které Slunce obývají, a se světlem slunečních paprsků snáší se dolů na Zem síla lásky od člověka k člověku… To, co je nejvřelejší a nejvroucnější cit lásky, je neviditelně skryto ve světle Slunce. Jím proudí k Zemi síly Trůnů, Serafů, Cherubů a všech hierarchií…“ (Rudolf Steiner, z knihy Egyptské mýty a mystéria, str. 58, nakl. Michael, 1999)
„Říkám: Když vidíte, jak je někomu podáván pohár jedu, pozvedněte zbraň a zamiřte na pohár! Jakou zbraň? Vaší pravou, správnou myšlenku. Zamiřte na pohár jedu a rozbijte jej na kousky! Jediný destruktivní čin, na který má žák právo, je rozbití poháru jedu. To je starodávná metoda. Pohár symbolizuje potěšení a rozkoše, která člověka zotročují. Všichni víte, o jakých potěšeních je řeč. Používám slovo „potěšení“ v širokém slova smyslu. Je to druh otroctví, z kterého se musí člověk vyvazovat po tisíce let. Proto musí být poháry, které člověka zotročují, roztříleny na kousky. Chci po vás, abyste odmítli pohár, který vám otráví a zničí život. Pomožte své duši, pomožte své mysli, pomožte svému srdci! Můžete si pomoci a jedním ze způsobů, jak to udělat, je modlitba. Modlitbu považujeme za druh rozhovoru s neviditelným světem, s Bohem. Modlit se znamená učit se mluvit. Člověk musí mluvit. V současnosti trpíme, protože jsme se nenaučili nebesku, Božskou řeč. Nestačí se jenom modlit – modlitba musí být formou vyjádření, na kterém se účastní náš celý duch, duše, mysl a srdce. To, co chce člověk od Boha, musí mít jednotný vnitřní smysl. Při modlitbě řekněte: „Otče, děj se Tvá vůle. Rád přijmu vše, co od Tebe přijde a budu naplňovat Tvou vůli bez překračování Tvého zákona.“ Žák by také měl říct podobně svému mistrovi: „Mistře, vyřeším všechny úkoly, které jsem od vás v tomto životě dostal. Přinesu vám je ke schválení a přijmu bez výhrad jakékoliv vaše opravy.“ Tohle musí být nový způsob. Když ho přijmete, uvidíte, že okamžitě ve vás začne docházet k velké změně. Budete si uvědomovat nové světlo, které do vás bude proudit. Pocítíte v duši takový mír a radost, jaké jste doposud nezažili. Váš život se stane významným jenom tímto způsobem. A prosím, nepodlehněte pokušení mládí. Na prvním místě, ať je vaším zájmem Láska, ne mládí. Na druhém místě Světlo, ne mládí. Potom hledejte Mír, až nakonec dojdete k Radosti… Chtěl bych, abyste zharmonizovali svou mysl, abyste mysleli o Lásce stejným způsobem. Můžete ji žít různými způsoby, jak považujete za nejlepší, v tom jste svobodní. V uplatňování Lásky vás nikdo strážit nebude, žádný anděl s ohnivým mečem. Jste svobodní projevovat Lásku, jak chcete. Nikdo nemá právo vás soudit. Když budete takto jednat, dostane se vám požehnání. Hledejme motivy, které nás vedou Lásku projevit.“ (Peter Danov, překlad z knihy The way of disciple (Cesta žáka), str. 50 – 52, Alpha Dar, 1996)
„Stejně jako vidíme odraz nebe v hrnci vody, tak také můžeme vidět Nebe v nás samých.“ … „Vidět světlo v temnotě je cílem. Temnota je nevědomost, světlo je poznání. Vnímejte v sobě samých svou pravou podobu. Vraťte se zpět domů. Co bylo půjčeno, bude zase vráceno.“ (Bhagván Nitjánanda, z knihy Moudrost indických mistrů, str. 36 – 37, Eugenika, 2011)
„Všude, kam se podívám, vidím jenom Rámu. Proto všemu vzdávám úctu. Jediné, co je Rámovi drahé, je láska.“ … „Kristus byl ukřižován, takže se jeho duch mohl rozprostřít po celém světě. Obětoval své tělo pro dharmu. Nikdy nezemřel, nikdy. Je duší, žijící v srdci každého.“ … „Musíte každého přijmout a vidět v něm Boha. Pak není potřeba svatých.“ … „Všechna náboženství jsou stejná. Všechna vedou k Bohu. Bůh je každý… Skrze nás všechny teče stejná krev, ruce, nohy, srdce, vše je stejné. Nehledejte rozdíly, nahlížejte vše jako stejné.“ … „Není nutné potkat gurua na fyzické úrovni. Guru není vně vás.“ … „Kristus a Hanumán viděli ženy jako matky. Abyste poznali Boha, musíte pochopit matku.“ … „Očistěte zrcadlo svého srdce a spatříte Boha.“ … „Odpuštění je tou největší zbraní a jak je jím svatý neohroženě ozbrojen, vztek z něj ihned odejde.“ … „Svatí a ptáci nic nehromadí. Svatí rozdávají to, co mají.“ (Ním Karólí Bába, z knihy Moudrost indický mistrů, str. 78 – 87, Eugenika, 2011)
„Většina z nás upřednostní, když je duchovní učitel jemný, vyrovnaný příklad ctností. Jak jsme viděli, často tomu tak není. A žádný z nich neztělesňuje to, co bychom si ve svém idealismu představovali jako dokonalost. Měli bychom si tedy být vědomí svých romantických představ, aby nám nezatemnily naši duchovní cestu. Přesto populární ustálená představa duchovního učitele ježíšovského typu o neskonalé dobrotě a jemnosti v sobě obsahuje pravdivý základ. Měli bychom od duchovních učitelů, především od těch, dle sebe, osvícených, čekat projevy jak velké moudrosti, tak stejně velkého soucitu. Navíc bychom k tomu měli od nich očekávat výjimečné schopnosti ve způsobech, kterými budou osvěcovat nás. Neboť k čemu je nám vzdělaný doktor, když jeho chování je natolik ubohé, že vytváří mezi ním a pacientem nepřekonatelné překážky? A naopak, jaký prospěch máme z doktora, který je příjemný a milý, ale nemá dostatek znalostí k určení správné diagnózy a léčby? Duchovní učitelé jsou „doktoři“ duše v tom nejhlubším smyslu… Duchovní život je plný rizik, pro žáky i učitele. Zejména v dnešní sekulární době mají guruové nevděčný a skoro nemožný úkol a jsou ve stejné nezáviděníhodné pozici jako doktoři, kteří jsou vystaveni neustálé hrozbě žaloby od nespokojených pacientů. Žáci na Západě jsou známí svou nestálostí vůči guruovi a v oddanosti duchovnímu rozvoji. Jsou rozdvojeni mezi touhou poznat Skutečnost, Boha a mezi silným nutkáním potvrdit a prosadit sebe sama. Je pro ně těžké podřídit se disciplíně a duchovní autoritě učitele. Tato potíž ale byla charakteristická i pro hledače v dobách a kulturách minulých. A ovšem, žáci ve všech dobách museli počítat s možností, že jejich učitel není autentický či dostatečně způsobilý k jejich vedení. Přesto však navzdory různým osobním nedokonalostem, které učitel může mít, jeho či její role představuje riziko pro ego (nižší přirozenost), které sice rádo s duchovností koketuje, ale ve skutečnosti nesnáší a odmítá jakékoliv vměšování a rušení, ať už božského či jiného původu… Pravý a osvědčený učitel tedy neučiní nic, aby šokoval žáka příliš, či aby ho tlačil nad jeho schopnosti. Bude spíše tolerantní, milosrdný a zároveň vytrvalý ve snaze povzbuzovat žáky v překonávání jejich současné úrovně duševní a duchovní zralosti. Toto samozřejmě neznamená, že duchovní zrání nebude zahrnovat hluboká údolí beznaděje, přes která musí žák přejít s velkou odvahou a vírou. Také to neznamená, že učitel se nikdy nemusí uchýlit k drsnějším prostředkům. Ale jeho „manévry“, kterými se snaží přivést žáky k duchovní oddanosti, by měly být vždy přiměřené a vyvážené soucitem.“ (Georg Feuerstein, z knihy Holy Madness (Svaté bláznovství), str. 405 – 8, Hohm Press, 2006)
„Když žiji v místě, kde jsem láska, vidím lásku, kamkoliv se podívám. To je něco. Představte si, jak vidíte lásku v každém a ve všem. Láska nepožaduje, abychom s ní něco dělali. Jsem zde v lásce v pohodě. Dokud jsou jiné bytosti otevřené, tak když se setkáme, dochází k harmonickému souznění v místě, kde oni jsou také láskou – ne, že milují, ale že jsou láskou. Najednou jsme v oceánu lásky, a toto je láska Kristova. To není vlastnická láska. Nemůžeme ji hromadit. Můžeme se jí jen stát.“ (Ram Dass, z knihy Polishing the Mirror (Leštění zrcadla), str. 16, Sounds True, 2013)
„V cyklu zrození jsme sami, my sami musíme prožívat své vlastní zkušenosti, jelikož náš osud si nemůžeme rozdělit s jinou osobou. Zároveň ale jsme spojeni s množstvím živých, citlivých bytostí. Dalo by se říci, že dlouhé a hluboké přemýšlení nám ukáže, že vše je propojené, jak bytosti, tak jevy. Člověk s vysokou inteligencí si tedy nebude myslet, že je oddělenou bytostí, ale uvidí své propojení se všemi ostatními bytostmi, které jsou v té samé situaci. Nebude se tedy zabývat jen sám sebou, ale bude brát v úvahu osud a postavení ostatních. S takovýmto postojem se v jeho duchu projeví soucit, ta nejdůležitější, nejpozitivnější a nejvzácnější duchovní vlastnost… Hluboký egoismus nás nutí zanedbávat ostatní živé bytosti a přivede nás k opravdu negativním činům a těžkým zločinům vůči nim. Čím větší bude naše sobectví, tím horší budou naše činy. Tímto negativním postojem, tímto nedostatkem úcty vůči ostatním si nahromadíme množství negativní Karmy, což povede k velkým problémům a hlubokému utrpení… Naopak, čím bude sobectví méně, tím se umenší také utrpení a znovu pocítíme štěstí… Bodhisattvové, kteří vyvinuli ve svém duchu nejen takovýto soucit, ale soucit univerzální a čistý a upřímný altrusimus, dosáhli konečného vítězství nad sobectvím a sebestředností. Soucit je postoj, který netoleruje utrpení jiných bytostí. Je zároveň zdrojem, základem a kořenem všeho dobra a všeho štěstí uvnitř i vně cyklu zrození.“ (Gonsar rinpoče, překlad z knihy Louange et Meditation des 21 Tara (21 chvalozpěvů a meditací o Taře), str. 47 – 49, Edition Rabten, 2000)
„Cokoliv, co člověk zažívá, je míněno Božskou prozřetelností tak, aby ho to vedlo k pokání a duchovnímu růstu. Když nás Bůh nechá, abychom viděli hřešit jinou osobu, je to jen proto, abychom se káli za svůj vlastní, podobný hřích… Je jisté, že kdokoliv takto jedná, nebude špatně soudit jiné, protože si je vědom, že není o nic lepší než ten druhý a že má stejné chyby a vady. A bude vděčný Bohu za připomenutí svých vlastních hříchů, které již zapomenul a z nichž se může tedy takto očistit. Pravda je, že nic na světě se neděje bezdůvodně, a to, co se před námi děje, je nám posláno Nebem, abychom to viděli a slyšeli. Říkám vám, někdo, kdo je zcela čistý, kdo nikdy nezhřešil, by ani nebyl schopen vidět zlo v jiném člověku. Když je tvář toho, kdo hledí do zrcadla, čistá, tak jeho odraz nebude nečistý. Kdo vidí v zrcadle nečistou tvář, je to proto, že je sám nečistý. Když vidíte někoho hřešit, snažte se pro něj vždycky najít omluvu. Že je prostě stvořen z příliš hrubých materiálů, či protože ho ovládly jeho špatné sklony, či to udělal z nevědomosti. Vždy se snažte v takových lidech vidět nevinnost… Stejně jako ospravedlňujete sebe a své chování, ospravedlňujte stejně i ostatní. To je smyslem toho, milovat bližního svého jako sebe samého… Když chcete být dokonalí, neospravedlňujte sami sebe, učte se přiznávat své hříchy, zato ale vždy ospravedlňujte hříchy ostatních.“ (Baal Šem Tov, volný překlad z knihy The Light and Fire of Baal Shem Tov (Světlo a oheň Baal Šem Tova), str. 219-220, Continuum, 2006)
„Ježíš řekl: „Kdo se napije z mých úst, bude jako já. Já se stanu jím a skryté se mu zjeví.“ (Evangelium svatého Tomáše, str. 69, Volvox Globator, 2007)
Myšlenky z týdnů předešlých:
„Může se stát, že potkáte osobu, ke které se okamžitě budete cítit přitahováni. Je jako nádobou plnou vzácné vůně, jež vás přívádí k úžasu, inspiruje vás, rozšiřuje vám obzory a vyjevuje vám krásy nebe a země. Poděkujte Bohu za možnost takovou osobu potkat a pokud si chcete svou radost prodloužit, zkuste si od ní udržovat určitou vzdálenost. Proč? Protože prostor dělící dvě ososby, prostor zdánlivě prázdný, je ve skutečnosti naplněn jemnými esencemi, které jsou nejlepšími vodiči psychických energií. Právě díky tomuto prostoru se mohou výměny odehrávat v harmonii a ve světle. Dokud mezi vámi a vaší milovanou osobou existuje jistá vzdálenost, může mezi vámi probíhat výměna energií a vy se díky nim můžete navzájem posilovat. Po každém setkání se rozejdete spokojení, naplnění nevšední radostí, poněvadž jste uměli udržet tuto vzdálenost, která vytváří ty nejlepší podmínky na pokračování tohoto vašeho svazku. Jestli tuto radu dobře poslechnete a pokusíte se jí uvést do praxe, tak nikdy v životě nebudete mít nouzi o radostná setkání. A jak si jich budete umět vážit, tak vpravdě poznáte, co je to láska.“
„Kdo určitým způsobem někomu pomohl, shledá spravedlivým, aby za to něco dostal. Ano, to je spravedlivé, ale láska, pravá láska, která chce dávat, aniž by za to něco dostávala, ta je výš než spravedlnost. Cit pro spravedlnost je již u lidí přirozeně přítomen, dokonce i zločinci mohou mít jistý cit pro spravedlnost, i zvířata. A kolik zločinů bylo spácháno pro znovuustanovení takzvané spravedlnosti! Jak nelze popřít, že spravedlnost je ctností, tak láska je ctností ještě větší. Chováte se šlechetně a v rámci spravedlnosti očekáváte něco zpět, alespoň poděkování. Když se ale příliš zaměříte na to, co nemůže přijít – jelikož někteří lidé nepomyslí ani na to, aby řekli díky - tak se vám dostaví zklamání a nespokojenost. A díky čemu máte nyní tyto negativní pocity? Díky dobru, které jste učinili! Přijde vám to inteligentní? Proč se nesnažit uchovat si za každou cenu tu radost, kterou vám přinášelo konání dobra?“
„Když ráno vstáváte, tak si pokaždé řekněte, že nejdůležitější je dobře žít tento nastávající den. Neboť právě dnešek se počítá. Jak je současnost ve skutečnosti následkem minulosti, tak budoucnost je prodloužením současnosti. Minulost, přítomnost, budoucnost, vše je propojené. Budoucnost bude vystavena na základech, které pokládáte dnes. Minulost je minulostí, ale přinesla současnost a současnost v sobě nese semínka budoucnosti. Soustředěním na přítomný okamžik tedy budujete budoucnost. Minulost je jistým způsobem pořád živá a působí na vaši současnost, ale neměli bychom jí nechat, aby se jí zmocnila. Moc musíte dát přítomnosti, aby se jí podařilo ovládnout minulost a pokud je to k tomu třeba, můžete minulost i skolit. Když byla minulost přítomností, byla všemocná. Ale teď, když je minulostí, je podřízená současnosti a hlavní slovo má současnost. Minulost už je za námi a budoucnost je to, co bude. Nyní to musí být přítomnost, která svou vůlí přemění minulost a nasměruje budoucnost.“
„Pozemská existence je pro lidské bytosti vlastně dlouhým spánkem naplněným více či méně příjemnými sny. Když se jednoho dne probudí, budou se divit, jak mohli věřit, že to, co žili, je realita. Jestli jsou zde a zápolejí s hmotou, tak proto, že v tom je jejich úkol. Když se jednou navrátí na onen svět, v poznání, že zde realita nebyla, budou nuceni uznat, že tento každodenní konakt s hmotou je vedl k rozvíjení všech schopností, které dostali od Stvořitele! V danou chvíli jsme pouhým snem Božské bytosti, která je v nás. Spíme, ale už i ve spánku si musíme připravovat podmínky na probuzení. A připravujeme si je soustředěním na naše vyšší Já, pokusy o ztotožnění s ním. Postupně se vědomí našeho omezeného já spojí s vědomím našeho vyššího Já a v tomto spojení dojde jednoho dne ke skutečnému probuzeni.“
„Pokud se člověk spokojí se svou současnou podobou, tak je udržován v nižších rovinách svého vědomí, poněvadž ho tato velice průměrná a obyčejná podoba ovlivňuje a omezuje. Je zapotřebí pracovat, aby ze sebe vytvořil krásnější, ušlechtilejší a světelnější obraz. Takový obraz bude na člověka působit, bude vytvářet jiné, jemnější vibrace a probouzet v něm ušlechtilé nadšení – člověk bude pociťovat potřebu se tomuto obrazu přiblížit a tím se bude vyvíjet a stoupat. Jenom tento obraz je schopný nás vytáhnout výš, bez něj je lidská bytost odsouzená ke stagnaci a nikdy nepozná svou skutečnou realitu. Namítnete: „Ale jakou realitu? To, co jsem teď, to je realita!“ Kdepak, tato realita vpravdě skutečná není. Vaše pravá realita je vaše vyšší Já. To ostatní, co považujete za realitu, je iluze, lež. Proto byste měli hledat způsoby, jak se pozdvihnout až k vašemu vyššímu Já, k vašemu božskému, jedinému, skutečnému Já a snažit se s ním ztotožnit.“
„Pokud v sobě máte sklony si myslet, že vám patří bytosti, které milujete, tak se brzy dostanete do bezvýchodné situace. Jednou budete muset uznat, že vám tyto bytosti unikají a když to nepřijmete, budete trpět a způsobíte utrpení i jim. Místo lpění na manželce jako na svém majetku, by si měl manžel říci, že přece existovala už dávno před tím, než ji poznal. A nebude existovat také i po něm? V jiných vtěleních měla jiné manžele, stejně jako on jiné manželky. Kdyby s ní byl pořád, neměl by strach z její ztráty. A ona také ne. Obavy být partnerem opuštěn nebo zrazen dokazují, že mezi těmito dvěma zatím neexistuje opravdu pevné spojení, možná, že se i setkali poprvé. Je tedy zbytečné se trápit, mužové a ženy by si měli říci, že jsou pro daný život společníky a že by se měli snažit pracovat společně a pokud možno poctivě, to je vše. A když se jim podaří mezi sebou vytvořit lepší vztahy, tak se budou moci znovu setkat v nějakém budoucím životě.“
„Ať je to spravedlnost, dobrota, láska, krása, každý má nějaký ideál. Otázkou je vědět, jak ho v sobě živit a zůstat mu věrný. Když ho zrazujeme, ztrácíme důvěru duchů neviditelného světa. Měli bychom totiž vědět, že ušlechtilý ideál, který jsme si vybrali, přitahuje vždy pozornost světelných duchů. Přicházejí, aby nás doprovázeli a podporovali. Ale pokud vidí, že ztrácíte sílu, že se chystáte dát na jinou cestu, která vám přijde snadnější a příjemnější, tak si řeknou, že u vás už nemají co dělat a opustí vás. Řeknete na to: „Je to opravdu tak vážné?“ Ano, protože jak jste jednou zanecháni pouze se svými vlastními silami, tak toho moc nedokážete. Je přirozené být zvědavý, mít spoustu zájmů. Ale neměli bychom při tom ztrácet náš vnitřní směr, opouštět cestu světla, na níž jsme se již vydali. Život je nezměrný a bohatý na všechny druhy možností a není zakázáno toto bohatství a rozmanitost prozkoumávat, naopak, vždyť je to dílo Stvořitele. Vydejte se na objevování světa, pokud chcete. Zůstaňte ale věrni svému ideálu.“
„Hospodin nás každý den pozývá ke svému stolu na hostinu v přítomnosti archandělů. Ale stejně jako v evangelijním podobenství o svatební hostině, nebudeme vpuštěni, pokud na sobě nemáme slavnostní oblek. Tento oblek je samozřejmě symbolický, jedná se o auru, čistou a světelnou auru. A šperky, které jsou zmíněné v Bibli a všech svatých knihách, jsou také symbolické – náhrdelníky, náramky, diadémy jsou vyrobené z drahokamů a perel, které představují božské ctnosti. Pokud chcete, udělejte si náhrdelník sami. Počet korálků může být taky symbolický – 22, 24, 36, 108, 144 atd., ale to není to nejdůležitější. Hlavní je chápat, že výroba náhrdelníku je činnost naplněná smyslem – šňůrka, to je myšlenka, která má propojovat mocné bytosti představované korálky, jehlice, to je vůle pohánející myšlenku. A když si náhrdelník dáváte na sebe, ať už jste ho vyrobili vy či někdo jiný, uvědomujte si, že nesete na sobě předmět plný duchovního významu.“
„Dlouze a hluboce meditujete, posíláte světlo a lásku celému světu a poté jdete do města. Když se vrátíte, tak ani nemáte pocit, že jste cokoliv udělali. Ale v tom se právě mýlíte. Kdybyste byli jasnozřiví, viděli byste, kolik dobra vaše přítomnost přinesla kolemjdoucím lidem, aniž byste o tom věděli. Někteří z nich měli zlomyslné plány a zanechali jich, jiní byli v potížích a beznaději a našli takto trochu klidu a odvahy. Vše závisí na síle a upřímnosti vašich tužeb. Nejste jediní, koho se týkají vaše vnitřní stavy, ovlivňují též další kolem vás. Věřte mi, jednoho dne si to budete moci i ověřit. Když jednou přijdete na onen svět, vyjeví se vám síla duševního světa. Objevíte, že vaše myšlenky a pocity byly proudy energií, jejichž působení v neviditelném světě nabádalo jiné buď ke zlu nebo k dobru.“
„Ať je příslušníkem nějakého náboženství či ne, když se člověk chová k ostatním laskavě a ušlechtile, projevuje tak svou víru ve vyšší princip vedoucí ho životem a Nebe mu věnuje svou pomoc a ochranu. Zato věřící, který si představuje, že jeho víra omluví jeho chyby v očích Boha, ten se plete dvakrát. Za prvé, víra nestírá chyby. Za druhé, dokazuje svou nepoctivost, která mu navíc přitíží, protože se Hospodinu vysmívá, když předstírá víru v Něj a zároveň nerespektuje jeho zákony a svádí do omylu či špatně zachází s ostatními. Jediná pravá kriteria víry jsou činy, chování v každodenním životě. Z toho důvodu se zasvěcenecké Učení věnuje všem schopnostem člověka a různým činnostem, jimiž se posiluje nejen na duševní úrovni, ale i na té hmotné.“
„Náboženství během přibývajích věků stále více připomínají rodiny plné rozkolů. Nejen, že si nárokují vlastnictví pravdy na úkor těch ostatních, chtějí tedy říci, že zrovna oni jsou právoplatní dědici Nebeského Otce, ale i uvnitř nich samých najdeme spoustu konfliktů a nespravedlností! Jako by to byla na lidech, aby určovali, kdo je a není Božím synem a dcerou! Řeknete, že dnes jsou lidé v otázkách náboženství mnohem tolerantnější. Ano a proč? Protože jsou k němu víceméně lhostejní. Zato věřící, jak se nazývají, většinou nejsou schopní větší otevřenosti a chápavosti. Skutečným synem nebo dcerou Boha je ten, kdo objevuje a uctívá Boha i v jiných náboženstvích. Pochopil, že Bůh žije v duši všech bytostí a že právě tam je Ho třeba hledat. Všude ve světě existují lidé, v nichž opravdu přebývá božství. A to bychom v nich měli cítit a ne se starat o to, k jakému náboženství patří, poněvadž kde se nacházejí tito lidé, tam se nachází také Bůh.“
„Každá zkouška, kterou procházíte, by měla posloužit vašemu vývoji. Nevzpírejte se proto a nemyslete si, že jste obětí nespravedlnosti osudu. Někdo si řekne, že si tohle nezasluhuje. Jak může vědět, co si zaslouží a co ne? Vždyť se nezná – nezná svou vzdálenou minulost, o nic moc lépe nezná svou přítomnost a o své budoucnosti má jen vágní představu. Jak si tedy může myslet, že osud anebo Hospodin jsou vůči němu nespravedliví? I když dojde u soudu k odsouzení nevinného (historie zná spoustu takových omylů), tak za touto nespravedlností se ve skutečnosti skrývá spravedlnost. To se stalo i světcům, zasvěcencům, velkým mistrům – někteří byli uvězněni, jiní upáleni, ukřižováni…Na první pohled to působí jako nespravedlnost, ale ve skutečnosti tyto zkoušky měly smysl a tito jedinci je museli přijmout, ať už to bylo z důvodu splacení dluhu z minulosti, nebo pro pochopení určitých pravd, které by bez toho nepochopili, anebo proto, aby se stali silnějšími. Myšlenka na božskou nespravedlnost brání člověku v jeho vývoji. Cokoliv se jim přihodí, neměli by se cítit jako oběti nespravedlnosti – udělají díky tomu velký krok kupředu.“
„Lidé sami vytvořili takové podmínky, které je postupně donutí v sobě vyvíjet bratrštější pocity. Zatím to pořádně nepochopili – ti, co mohou mít z hmotných prostředků prospěch, jsou jimi natoli unesení, že se neptají, jestli jsou stejně užitečné a prospěšné i pro ostatní. Používají je, zneužívají, je to stále o tom, kdo kde bude první a lidi se takto stávají nehumánními, krutými. To jsou ti hrdinové, které se dav snaží následovat, aniž by si uvědomoval, že to jsou často zrůdy! Dobrá, jiní hrdinové jsou ovšem zapotřebí, hrdinové pro tuto dobu. Pravé hrdinství sestává z vítězství nad vlastním sobectvím, sobectvím, které vždy vede ke sporům s ostatními. Kdyby všichni ti bohatí, mocní a vlivní lidé vládnoucí naší planetě tu část energií, které dávají do řešení hmotných záležitostí, věnovali do výzkumu bratrství, na zemi by zavládly plnost a mír.“
„Chcete být živí, opravdu živí? Tak dejte vaší vyšší přirozenosti prostředky k vítězství nad vaší nižší přirozeností. Z pohledu zasvěcenecké vědy myšlenky, city a činnosti, které nejsou inspirované naší vyšší přirozeností, které nenesou pečeť ducha a duše, vedou ke smrti. A přesto byste se neměli pokoušet svou nižší přirozenost zničit. Za prvé se vám to nepodaří, zničili byste sami sebe, jelikož nejen že je silná, ale je také vaší součástí. Takže se musíte snažit jí pouze ovládnout, ochočit, abyste mohli těžit z její vitality a bohatství. Stejná myšlenka je vyjádřená v Knize Zjevení v obrazu draka poraženého archandělem Michaelem. Archanděl ho nezabíjí, jenom ho přemůže. Tímto způsobem musí žák přemoci draka svého nižšího já. Už pouhé pochopení symboliky draka ho oslabuje. Meditujte nad tímto obrazem a budete kráčet od smrti k životu, z temnoty ke světlu, z omezení do nekonečna, z otroctví ke svobodě, z chaosu k harmonii.“
„Různí zlovolní tvorové již po tisíce let vyzařují své negativní energie do vesmíru a jak se tyto energie nahromadily, vytvořily příšeru tradicí nazývanou Drak. Odvážné, nezištné bytosti proti němu vedly a vedou neustálou, nevděčnou bitvu, ale doposud žádné se nepodařilo ho porazit. Pouze archanděl Michael, duch Slunce a jedna z nejsvětelnějších sil Boha, je schopný tento egregor (kolektivní mysl) porazit. Spolu se svou armádou dosáhne toho, o co již po staletí tolikero duší prosí Boha. Jeho zásah je předpovězen v Knize Zjevení i dalších posvátných knihách. Proto bychom se měli s archandělem Michaelem spojit a prosit ho o ochranu, o příležitost s ním pracovat a tím přispívat k jeho vítězství. Boží děti, které budou na dlouhém seznamu účastníků v Michaelově boji, dostanou polibek od Anděla ohně. A tento polibek je nespálí, ale osvítí.“
„Když přichází podzim, listy opadávají ze stromů a nastává sklizeň zralých plodů. Některé, jako třeba ořechy či kaštany, ztrácí svou slupku. Podzim je obdobím oddělování. A stejně jako se plod odděluje od stromu nebo jádro či zrno od plodu, tak se jednoho dne lidská duše oddělí od těla. Divadlo, jež nám připravuje podzimní příroda a atmosféra, nás nabádá k meditaci o tomto oddělování. V danou chvíli musí lidská duše opustit tělo, svou slupku a podobně jako je zrno umístěné do bezpečí sýpky a čeká až bude během zimy zasazené, tak je duše umístěná do bezpečí Nebe. Později bude stejně jako zrno znovu zasazená, tj. bude poslaná k opětovnému vtělení na Zemi. A to pro ní bude zima – bude trpět při nostalgické vzpomínce na místo, které opustila, místo, kde vládne mír a světlo. Ale duše bude pracovat, vydávat plody a při tom myslet na tu šťastnou chvíli, kdy se bude moci navrátit do své nebeské vlasti.“
„Všechny děti, i ty čerstvě narozené, nejsou jen pouhým tělem. Ti, kdo o ně pečují, by měli myslet také na jejich duši, na jejich ducha. Pokud tak udělají, brzy pocítí, jak přitahují požehnání od strážných andělů dětí. Jelikož kolem dětí se pohybují andělé, kteří se o ně starají a přejí jim světlo, lásku a radost. Jeden z andělských řádů má zvláštní poslání pečovat o děti – řád Elohímů ze sefiry Necach a děti, které je cítí, u nich nalézají úkryt. Tito strážní andělé se ovšem často setkávají při svém úkolu s potížemi, protože spousta dětí je vystaveno škodlivým vlivům nevědomých a někdy i zlomyslných dospělých! Strážní andělé děti hlídají, snaží se je chránit, ale na hmotné úrovni jsou velice omezení. Mají proto velkou radost, když vidí u dětí alespoň jednoho člověka, který myslí na jejich duši, ukazuje jim cestu dobra a světla, harmonicky na ně působí. Jsou takovému člověku vděční za to, že jim pomáhá v jejich úkolu a oplácejí mu to světlem a láskou.“
„Je těžké nalézt vnitřní rovnováhu, ale ještě těžší je udržet si ji, jelikož každodenní život neustále přináší nové a nové problémy k řešení. Tyto problémy mohou být osobní či kolektivní, ale všichni je cítí jako otřesy, tahanice a šoky. Ať pro udržení rovnováhy děláme, co děláme, nemůže se nám to dařit, pokud na to nemáme dobrou filosofii. Dobrý filosofický systém lidi nejdříve zpraví o jejich psychické struktuře. Vysvětlí jim, na jaké hmotě mají pracovat a jaké instrumenty mají k tomu k dispozici. Ukazuje jim cíl, ke kterému se mají ubírat, což je božský vrchol v nich samých, a zároveň cestu vedoucí k tomuto vrcholu, na němž se budou konečně cítit svobodní a v bezpečí. Pokud nikdy neztratí tento božský vrchol z dohledu, když s ním zůstanou spojení, tak ve chvíli, kdy se začnou rozpoutávat lidské vášně, ať už jejich či ostatních, nebudou do nich zatažení. Jestli se cítí svázaní a ohrožení, je to proto, že zůstali příliš nízko. Dobrá filosofie jim ukáže cestu vedoucí k tomu jedinému místu skýtajícímu svobodu a bezpečí a dokonce jim obstará i žebřík – je jen na nich, aby po něm vystoupali.“
„Když meditujete, snažte se vystoupat ve vás samých velice vysoko a pak se tam zkuste co nejdéle udržet. Vystoupat a zůstat na výšinách znamená, že nikdy nepřestanete být ušlechtilí, spravedliví a dobří, což ovšem předpokládá, že budete umět také „sestoupit“ a pomoci svým bližním. Jak žijeme a pracujeme na Zemi, tak právě při tom se máme vnitřně vyvarovat sestupu, což znamená nenechat se stáhnout nižšími sklony či se podílet na něčem sobeckém a nepoctivém. Zůstat na výšinách, to nespočívá v imitaci vysoce postavených, nepřístupných a tvrdých lidí, kteří si myslí, že je ponižující podat ruku těm slabším, méně nadaným, méně vzdělaným či těm z nižších sociálních vrstev. Naopak, tady si musíme znovu vzít příklad ze Slunce. Slunce sestupuje až k nám, pomocí svých paprsků nás ohřívá, osvěcuje, dává nám svůj život, posílá nám poselství. Ale ono samo zůstává po věky na výšinách.“
„Posláním ženy je být vychovatelkou muže. Svými myšlenkami, pocity a postoji ho může přivést k odvážným, ušlechtilým činům a i když se to někdy nezdá, muž nevyžaduje nic jiného než být od ženy inspirován. Pokud tedy ženy myslí pouze na uspokojení svých tužeb a potěšení, tak se míjí se svým skutečným posláním. Namítnete, že žena je mnohem slabší než muž a jak se jí tedy může podařit ho vychovat? Nemusí ho nijak nutit. Existují postoje, pohledy, výrazy, které působí mnohem více než slova. A žena má k dispozici ještě jeden prostředek k výchově muže – výchovu svých synů, kteří potom budou celý život respektovat ženy díky své matce. Každodenním vlivem, který mají na své syny, jsou matky schopné vytvářet rovné, ušlechtilé, důstojné charaktery.“
„Bůh nám dal život, ale abychom byli skutečně živí, nesmíme zůstat nečinní. Je na nás, abychom tento přijatý život posílili, udělali ho krásnějším a jemnějším. Život má nekonečně úrovní. Kdo zůstává na jeho nižších úrovních, tak může mít spojení jenom se skutečnostmi ze své úrovně. Vnitřně odstřihne své spojení s Božským zdrojem a toto odstřižení mu postupně přinese pocit, že nic nemá smysl a už pro něj nebude existovat vyšší síla ovládající vesmír, ať už ji nazýváme Bohem či jinými jmény. Když zůstáváme ve vědomí tak nízko, jak potom můžeme zachytit něco z jemnějších skutečností, jak se můžeme radovat z existence Boha? Necítíme Ho ani v sobě, ani mimo sebe. Abychom cítili božský život, musíme nejprve zbožštit svůj vlastní život. Pouze vnitřní božský život v nás probudí duchovní centra, která nám umožní vnímat Boží přítomnost jak v sobě, tak také ve všech bytostech a věcech.“
„Přemýšleli jste o té schopnosti Země, díky které přeměňuje odpady, nebo i mrtvá těla z rostlinného, zvířecího a lidského království na úžasné stromy, květy, obilí, zeleninu a šťavnaté plody? Jakými musí disponovat skvělými alchymistickými laboratořemi! Proč si tedy z ní nevzít příklad? Můžete jí i poprosit, aby vám v realizaci této práce na vnitřní transformaci pomohla. Chcete, abych vám na to dal nějaké cvičení? Když se procházíte v přírodě, sedněte si nebo lehněte na zem, vyhrabte v ní malou díru, položte do ní prst a řekněte: „Ó Země, má matko, která jsi mi dala mé tělo a každý den mě vyživuješ, děkuji Ti… Ale ještě mám jednu žádost – jak máš moc přeměňovat i ty nejhrubší materiály, přijmi prosím ode mě všechny nečistoty, všechnu mou špínu, opracuj je a vrať mi je v té nejkrystaličtější podobě.“ Zůstaňte ještě několik chvil v rozjímání a poté Zemi poděkujte.“
„Buď vůle Tvá jako v Nebi, tak i na zemi“, říká Ježíš v Otčenáši. Ale proč bychom měli naplňovat Boží vůli? Protože je to magický akt. Od chvíle, kdy se rozhodneme sloužit Bohu, je celá naše bytost obsazená, vyhrazená a díky tomu nás nemohou svést a používat různé protichůdné vůle. Jelikož jsme ve službě Bohu, jsme chránění. Lidé si nejsou často vědomí přítomnosti různých druhů neviditelných a viditelných vůlí, které jsou kolem nich a snaží se do lidí proniknout, aby jim posloužili k vykonání jejich nekalých plánů. Lidé si myslejí, že jednají svobodně, což je omyl, poněvadž se na svůj úkor stávají otroky zlovolných bytostí, které na konci zapříčiní jejich rozvrat. Když tedy pronášíte: „Buď vůle Tvá jako v Nebi, tak i na zemi“, uvědomujte si jasně smysl těchto slov.“
„Vidíte, že je třeba zlepšit ve vašem životě mnoho věcí a modlíte se: „Pane, udělej toto…, Pane, dej mi toto…“ Aby vaše modlitby byly vyslyšeny, musíte je podpořit nezlomnou vírou a neustálou snahou. Nebe vám chce vlastně hlavně vyhovět, ale přání, které čas od času vyjádříte, se rozmělňuje a nakonce se ztratí v prostoru. Pokud nedostáváte, co jste žádali, musíte hledat příčinu v sobě. Bezpochyby vaší snaze chyběla stabilita a vytrvalost. Kdyby se lidé chovali v profesním životě stejně, jako se chovají v duchovním životě, tak by si pracovní místo moc dlouho neudrželi. Vymlouváme se na to, že skutečnosti duchovního života jsou neviditelné a představujeme si, že stačí jednou za čas vyslat pár poletujícíh myšlenek. Ale kdepak, ve srovnání s hmotnou úrovní potřebuje úspěch na duchovní úrovni o to více praxe a vytrvalé snahy.“
„Buďte pozorní k lidským bytostem, které vás obklopují a se kterými se setkáváte. Naučte se k nim přistupovat s posvátným pocitem, jelikož za jejich zevnějškem, za tvarem jejich těl a tváří najdete duši a ducha, což jsou dcera a syn Boží. Pokud se budete snažit soustředit na jejich duši a ducha, tak lidé, které jste doposud zanedbávali a znevažovali, vám najednou přijdou jako velmi drahocenní. Nebeské bytosti, jež je sem na zem takto v přestrojení poslaly, je považují za Boží pokladnici, svatostánek. Zvykněte si tedy nezastavovat se u vnějšího vzhledu lidí, ani u jejich společenského postavení či stupně vzdělání. Alespoň na chvíli myslete pouze na jejich duši a ducha. Řekněte si, že i ti, kteří na zemi kráčejí jako žebráci či tuláci, jsou v očích Boha, který je stvořil, princové a princezny.“
„I když máte všechny možné důvody být nešťastní či nespokojení, děkujte. Když vyslovíte „děkuji“, je to jako byste nechali v duši vytrysknout pramen světla, míru a radosti. Tento pramen zaplaví i všechny vaše buňky a budete postupně cítit, jak se ve vás něco oživí, posílí. „Děkuji“, to nejjednodušší slovo, které ovšem povoluje veškeré napětí. Opakujte ho pro sebe několikrát, abyste byli naplněni jeho významem. Ve chvíli, kdy začnete v sobě chovat pocit vděčnosti a necháte ho růst, tak se neomezí na pouhou pasivní existenci. Takový pocit v sobě nese určité vibrace a díky zákonu příbuznosti přivolá myšlenky a pocity, které s ním souladí. A díky této náladě plné vděčnosti na vás sestoupí všechna požehnání. „Děkuji Hospodine“, „děkuji můj Bože“… je třeba, aby tato slova ve vás přirozeně zněla, aniž byste zapojovali svou vůli. Díky děkování Stvořiteli vystoupíte z úzkého kruhu vašeho osobního, omezeného já a vstoupíte do míru vesmírného vědomí… Když se navrátíte, pocítíte v sobě nové, velmi vzácné prvky.“
„Kdo z nás nebyl někdy náhle nadšen nějakou myšlenkou dobra, pravdy, krásy? Jak je ale těžké sladit s touto myšlenkou své pocity! A o kolik těžší ještě s ní sladit i své jednání! Ať je to jak chce, je třeba vytrvat. Jak v sobě budeme živit každý den určitou myšlenku, tak se jí podaří ovládnout pocity a ty zase po čase ovládnou i jednání. Pokud nám ale ke změně filosofie stačí třeba jeden den, tak k překonání nějakého nedostatku či zbavení se špatného zvyku potřebujeme opravdu hodně času a práce! Gesta a slova jsou jedny z nejúčinnějších prostředků k usnadnění sestupu myšlenek z duchovního světa do světa hmotného. Je proto důležité každý den nějak cvičit a z toho důvodu nám naše učení přináší tolik metod. Ovšem metoda sama o sobě příliš neznamená. Pokud nevíme, jak jí užívat, tak nebude účinná. Protože metoda je pouze prostředek. Když opakujeme slova či gesta, vydají svou sílu jenom tehdy, když jim dáme svou myšlenkou a pocitem obsah.“
„Myšlenky a pocity jsou proudy sil. Proto byste měli vždy dbát na kvalitu každé myšlenky a každého pocitu, které v sobě přijmete a živíte. Měla by to být i jedna z vašich hlavních činností. Snažte se každý den zasvětit alespoň několik minut činnosti, která propojí váš intelekt a vaše srdce s oblastmi duše a ducha. Vyberte si aktivitu, která vás přinutí přivolat a v sobě udržet ty nejsvětelnější představy, ty nejvznešenější stavy vědomí a považujte to za nejdůležitější momenty z celého dne, na kterých záleží vaše budoucnost, vaše spása. Možná že na začátku nebudete schopni dohlédnout všechny prospěšné následky této činnosti. Ale pokračujte a postupně pocítíte, jak vás obývá něco ohromného, čistého, a cokoliv se vám přihodí, tak tato přítomnost vám přinese sílu, mír a radost.“
„Pokaždé, když vás nějaký člověk inspiruje k přátelství, k lásce, je dobré v sobě prozkoumat podstatu vašeho pocitu. Láska má samozřejmě různé formy, ale můžeme si položit alespoň jednu otázku: je to láska zištná či nezištná? Nezištná láska od jiných nic nečeká, nezneklidňuje se, nepřipoutává se k nim, nepřináší jim potíže. Je to tryskající pramen, neustále dávající a nezabývající se tím, kdo se k němu přijde napít. Rád dává, aniž by něco očekával. Zištná láska naproti tomu působí na ostatní násilím, jelikož ve skutečnosti chce jen brát a při nejmenším zklamání se projevuje netrpělivostí, hněvem a rozhořčením. Nezištná láska také nezná pochyby, nedůvěru, hádky, přináší radost, krásu a naději. Je to nový život, který si prošlapává cestu a činí bytosti svobodnějšími, silnějšími a šťasnějšími. Zeptejte se tedy nyní sami sebe, čemu odpovídá vaše láska.“
„Protože se lidé od vás liší, nedává vám to právo je hanět nebo ignorovat. Lépe uděláte, když se je budete snažit pochopit. Tímto způsobem si vytvoříte dobrý zvyk, který vás bude poté ochraňovat od mnoha nebezpečí. Někteří se cítí ve společnosti tak povýšení! Myslí si, že nemusí pro malé mravence nic dělat. Možná ale, že jednoho dne se ocitnou v situaci, tak jako v pohádkách, kdy budou muset roztřídit během několika hodin tisíce zrníček pšenice, ječmene a rýže, a v tu chvíli budou moc rádi za pomoc od těchto „mravenců“. Nebo třeba budou někde pevně svázaní a najednou se objeví myška, přehryže provaz a osvobodí je. Namítnete, že to jsou pohádky, příběhy pro děti! Když chcete… Tyto myšky či mravenci představují osoby, které potkáváte a máte trochu tendenci jimi pohrdat. Kdo ví? Třeba zrovna ti lidé, kterým jste uměli prokázat aspoň trochu úcty, vám jednou přijdou na pomoc?“
„Jsou národy, země a lidé, jež se stejně jako každá bytost rodí, rostou, stárnou a přenechávají místo jiným. Dají, co měly dát, a poté vyhasnou. Mohli bychom říct, že se uloží k odpočinku, aby se zase jednoho dne probudily a daly nová bohatství. Mohli jsme toto vidět u každé civilizace a stejný osud čeká i všechna náboženství. Ve světě se objeví nové náboženství – zažívá rozmach, rozšiřuje postupně svůj vliv, dojde k vrcholu a pak začne tuhnout, kostnatět a ztratí velké klíče života. Dokonce i Mysteria, i chrámy starého Egypta, které měly vědění a moc, co z nich teď zbylo? Všichni ti kněží, kde jsou? Jejich věda, kde je? Všichni se podrobili neměnnému zákonu života, jelikož to, co se narodí, musí také zemřít a přenechat místo dalším. Jenom to, co nemá začátek, nemá ani konec. Každé náboženství, každá filosofie a věda jsou určitým typem formy a žádná forma není trvalá. Po nějakém času se rozpadá, aby na její místo přišla jiná. Ale princip, Duch, ten je věčný a je to on, kdo se postupně vtěluje do nových forem.“
„Když se jednou dáte na cestu světla, snažte se nikdy se nevracet zpět. A proti tomu je nejjistější metoda, že budete co nejvíc bdělí při těch nejběžnějších každodenních činnostech. Dávat se do vznešených projektů nemá cenu, pokud nejsou každý den podpořeny vaším vnitřním postojem a také vaším vnějším chováním. Každá myšlenka, každý pocit a čin jsou důležité. Musíte dobře pochopit, že váš život je nejen určitou kontinuitou, ale je zároveň celkem, v němž je každá složka tajemně propojená se všemi ostatními složkami, žádná není oddělená. Každodenní život vyvtváří základ, na němž stavíte všechny vaše velké projekty. Ať už směřujete k filosofii, k umění, politice, vědě, spiritualitě, tak nestačí získávat kompetence v daném oboru, ale celý váš život musí k vašemu povolání či poslání přispívat.“
„Máte duchovní ideál, ale vidíte, cítíte, že se vám s ním nedaří sladit vaše chování… je to příliš těžké. Samozřejmě, že to je těžké, ale to není důvod jej odmítat. Jestli je vaše hledání upřímné, tak nehledě na potíže nebo i na pády během cesty, nesmíte nikdy tento ideál pro něco snažšího opustit. Jestliže musíte na chvíli ve svém snažení povolit, tak alespoň neztrácejte z dohledu dobrý směr. Aby tato přechodná únava nebo slabost nebyly příčinou ke změně směru. Můžete být unavení a když jste unavení, tak si odpočiňte, ale nescházejte z cesty, na kterou jste se vydali. Kvůli odpočinku není třeba jít jinou cestou. Nic není nebezpečnějšího než zanechat ideálu jen kvůli tomu, že nejsme schopni žít s ním neustále v souladu.“
„Nikdo nepochybuje o tom, že není nic krásnějšího, většího či podstatnějšího než láska. Příliš často je však smíchána s instinktivními, vášnivými elementy, které zabraňují, aby se ukázala její pravá přirozenost. Viděli jste někdy narození zvířete? Malé štěně, tele či kůzle nejsou po narození moc čistá a jsou to jejich matky, kdo je olizováním čistí. A čerstvě narozené dítě také umýváme. No a s láskou to musí být to samé – láska je dítě, božské dítě, poněvadž za jakoukoliv formou lásky je Bůh. I ta nejsobečtější , nejnižší, nejsmyslnější láska v sobě obsahuje božskou podstatu. Pokud ji nepoznáváme, je to proto, že je obalená hrubostmi a nečistotami, které se na ní nabalily v močálech, jimiž lidské srdce procházelo. Ale očišťujte ji, posilujte, osvobozujte a poznáte, co je to skutečná láska.“
„Život je sen“, to slyšíme od básníků, filosofů, dramatiků. A je to pravda. Ale kvůli tomu, že náš pozemský život je snem, bychom ho neměli prosnít, či spíše problouznit, jak se tak často děje. Přejeme si toto, toužíme po onom, ale toto neuspořádané snílkovství, inspirované výlučně rozmary, pohodlností a touhou po potěšení, není užitečné nikomu, hlavně ne těm, kteří se mu oddávají. Není zakázané snít, dokonce musíme snít, ale pod podmínkou, že to jsou sny vědomé a inspirované šlechetností, sny o dobru pro celé lidstvo. Všichni jsme schopni vytvářet myšlenkami obrazy velké síly, které mohou ovlivnit chod věcí. Proč tedy nesnít o tom, jak celý svět bude jednou žít v lásce, míru, svobodě a radosti? Kdyby hodně mužů a žen mělo častěji takovéto sny, přispělo by to k jejich rychlejšímu uskutečnění.“
„Světelní duchové vůči lidem nikdy nepoužívají násilí, nevnucují se, nikdy se neusadí u někoho, kdo je nepozval. Kdežto duchové temnoty, u těch je to naopak – ti tlačí, vnucují se, otravují. Jestliže chcete, aby vás navštívili andělé, musíte to být vy, kdo je pozve se slovy: „Jsem zde pán či paní domu a zvu vás. Používejte si to tady, jak chcete, buďte zde jako doma.“ Když tito světelní duchové slyší, že plní přání pána domu, vstoupí a možná i začnout být odvážní – vrhnou se na temné duchy, kteří jsou ve vás zabydlení a vyženou je. Když totiž mají pozvání, tak mají taky právo prosadit se. Dokud je ovšem pán či paní domu nepozvali, tak nevstoupí, respektují jejich vůli.“
„Proč musíte neustále sledovat vaše myšlenky, pocity a činy? Poněvadž jste obydleni celým národem buněk, které po vás kopírují vaše postoje a chování. Pokaždé, když se dopustíte nějakého přestupku, tak tento národ to zaznamená a napodobuje vás. Pokud tedy následně v sobě cítíte neshody, nevolnost, nebuďte překvapení. Jste to vy, kdo svým příkladem špatně vychoval své buňky a mnohé nerovnováhy a psychické či fyzické potíže jsou důsledkem této špatné výchovy. Nadáváte při práci, převracíte židle, kopete do dveří, narážíte do nábytku, házíte s předměty… Po chvíli pocítíte, že něco ve vás nejde dobře a ptáte se, co se děje. Není třeba hledat daleko – ti malí tvorové ve vás, vaše buňky, vás prostě viděly jednat a začínají vás napodobovat. Nádavají, rozčilují se, rozdávají rány…“
„Do Sefirotického stromu kabalisté zanesli nad sefiru Keter ještě oblast, kterou nazývají Ajn Sof Ór – světlo bez konce. Tato oblast je neproniknutelná – je to Absolutno, Ne-projevené, o němž nemáme žádnou představu a Keter, jako projevený Bůh, je jeho emanací. Božství, jak ho chápou kabalisté, je nad světlem a temnotou, nad stvořenými světy. A aby ještě lépe vyjádřili toto mystérium Božství, vyobrazili nad Ajn Sof Ór ještě oblast nazvanou Ajn Sof – „bez konce“, a ještě nad Ajn Sof zobrazili Ajn – „bez“. Vesmír se tedy začíná negací. Ale „bez“, které značí nepřítomnost, nedostatek, neznamená, že jde o neexistenci. Ajn není nicota, jak si ji někteří představují pod hinduistickou nirvánou. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Ajn Sof Ór, stejně jako nirvána, je život nad stvořením, nad projevením, a je tak vysoko, že se zdá, jako by byl nebytím. Ajn Sof Ór… Ajn Sof… Ajn… kabalisté se snažili tímto způsobem hovořit o skutečnostech, které přesahují náš rozum. Absolutno…, hovořit o něm nelze, ale musíme si ho udržovat v povědomí a děkovat Bohu, našemu Nebeskému Otci, který nás miluje, pomáhá nám a pracuje v našich srdcích, poněvadž slova, ač nedostačující, nám dávají možnost pocítit tuto skutečnost.“
„Člověk byl stvořen dle obrazu vesmíru a má tedy stejnou strukturu jako vesmír. Tuto strukturu můžeme například pozorovat v jeho různých úrovních vědomí, které korespondují s různými oblastmi přírody. Nevědomí takto souvisí s nerosty, podvědomí s rostlinami, vědomí se zvířaty, sebe-vědomí s lidmi a nadvědomí s nadlidmi a Zasvěcenci. Podvědomí, spojené s královstvím rostlin, je blízko světu nerostů a tedy souvisí s realizací, konkretizací. Z toho důvodu jedním z klíčů k realizaci je, že dosáhneme toho, aby naše plány a touhy sestoupily z úrovně vědomí do podvědomí. Pro to existují různé, jednoduché metody. Chcete například zlepšit něco ve vašem chování? Soustřeďte se před usnutím na určitou představu či daný objekt související s vaším přáním a podvědomé síly, spuštěné v činnost během spánku, vám pomohou přání zrealizovat.“
„I když máme často důvod kritizovat vedoucí představitele země, nebo si z nich i dělat legraci, tak to není vždy ta nejlepší metoda, jak je udělat lepšími a kompetentnějšími. Naopak, jak je zasypáváme negativními myšlenkami a pocity, nejen že se tím nic nevyřeší, ale vytvoříme tak v neviditelném světě podmínky k tomu, aby dělali ještě více chyb a rozhodovali se pro zájmy země stále méně osvíceněji. Jestliže chcete opravdu pomoci vaší zemi, nevyčítejte pořád něco tomu, kdo vládne, nezesměšňujte ho, ale posílejte mu světlo. Nemůžete pomoct celé vaší zemi, protože je velká, ale stačí pomoct jen jednomu člověku, je to snadnější a on to dobro udělá, protože na něm závisí spoustu věcí. Jen jeden člověk je dobře inspirován a mají z toho prospěch všichni. Obyvatelé každé země by si měli konečně uvědomit, jaké existuje mezi nimi a jejich představiteli spojení. Nestačí požadovat toto, domáhat se tamtoho a když to nedostaneme, tak se bouřit. Lepší je se naučit využívat účinné metody, abychom dosáhli, čeho chceme, aniž bychom příliš komplikovali situaci.“
„Pouze ten, kdo byl díky znalostem duchovních pravd schopen dát v sobě věci do pořádku, zažije pravé ticho. A hlas jeho vyšší přirozenosti se projevuje právě v tomto tichu. Celá mystická tradice se zmiňuje o „hlasu ticha“. Jak tomuto výrazu porozumět? Ticho přece žádný hlas nemá, ale v lůně ticha můžeme slyšet hlas, hlas naší božské přirozenosti. Meditace, modlitby a všechny další praxe, doporučované ducovními učeními, mají jen jeden cíl – utišit v člověku nižší přirozenost, aby se mohla jeho vyšší přirozenost čím dál více projevovat. Ticho je tedy stavem vědomí, v jehož základu se něco tajemného, hlubokého začíná projevovat. A toto „něco“ nazýváme hlasem ticha. Když se někomu podaří v sobě vše zklidnit, či i zastavit své myšlenky (protože myšlenka vytváří při svém pohybu také hluk), tak tento hlas uslyší.“
„Každý člověk má jednu či více slabostí – trvalo by dlouho je všechny vyjmenovat – a možnosti upadnout do pokušení rozhodně nechybí. Vše jen čeká, aby v něm probudilo mlsnost, smyslnost, lehkovážnost, ziskuchtivost, agresivitu… Když chce někdo ovládnout své slabosti, měl by sledovat znamení, která mu oznamují příchod pokušení. Zjistí, že tato znamení se nemění a že jsou jistým varováním. Měl by se analyzovat a hledat, při jaké příležitosti podlehl a jaké znaky s sebou neslo pokušení, když mu začal podléhat. Takovými znaky mohou být nával netrpělivosti, určitý pocit v solárním plexu, procházející myšlenka, náhlá představa atd. Vždycky se vyskytují znamení, která vám oznamují příchod pokušení. Mění se podle jednotlivých lidí, takže je na vás, abyste si jich byli vědomí. Když se vám konečně podaří tyto předzvěsti nacházet, umožní vám to stát se pány situace, poněvadž jakmile se objeví, vy budete vědět, že máte zvýšit vaši bdělost.“
„I když jste vystaveni výkyvům každodenního života, měli byste chápat, jak je důležité udržovat v sobě ticho. Udržíte si ho tím, že začnete studovat myšlenky a pocity, které vámi procházejí. Zkuste se několikrát denně na chvilku zastavit a rozebrat, co se ve vás děje a jakmile zaznamenáte i tu nejmenší potíž, ten nejmenší nesoulad, snažte se to ihned napravit. Když to neuděláte, tak ve chvíli, kdy budete chtít meditovat a dělat pravou duchovní práci, se vám to nezdaří, vždy tomu zabrání nějaký skřípot a ruch. A vy, uprostřed různých potíží, pomaličku zanecháte tuto pro život tolik blahodárnou praxi meditace. Vnitřní ticho je velice nesnadno dosažitelný stav! Musíme mu připravovat podmínky po celý den. První podmínkou k tomu je živit v sobě pouze harmonické myšlenky a pocity. Ve chvíli, kdy začnete být netrpěliví, nervózní, tak je zbytečné hledat výmluvy a vysvětlení vně vás, již jste do sebe nechali vstoupit nesoulad. Takže jednejte!“
„Jak jsou lidé díky strojním vynálezům a stále dokonalejším přístrojům osvobození od těch nejnáročnějších hmotných úkolů, tak by měli mít všechny podmínky k rozkvětu. Místo toho je ale vidíme znavené a vyčerpané, jako by chtěli věřit, že musí pracovat ve stejném tempu jako jejich stroje. Je to zřejmě nutné pro hospodářství země, zdá se… A tak hospodářství prospívá, zatímco lidé odcházejí do nemocnic a na hřbitovy. Ať nechají své stroje běžet, ale lidé by se měli naučit zastavit a nabrat nové, čisté energie. Ano, čas od času, během dne, je dobré myslet na přestávku, přestat běhat, mluvit nebo i myslet. Pokud to neděláme, je to, jako kdybychom nechali otevřené všechny kohoutky vodovodu, plynu a elektřiny – po chvíli už skoro nic nezbývá, energie je pryč, zásobníky prázdné. Nehybnost a ticho slouží k tomu, aby se zásobníky zase naplnily. Jakmile tedy můžete, zastavte se, zavřete oči, ztište se a spojte se se zdroji života a světla. Tělesně i duševně se začnete cítit občerstvení a budete se moci dát znovu snadno do práce.“
„Slunce je pramenem univerzální lásky. Každý den ukládá všude v přírodě částečky života a my tyto částečky poté dostáváme od kamenů, rostlin, zvířat… a i od lidí. Lidé totiž také v sobě nosí částečky Slunce, ale pouze v malém množství, protože se nesnaží je získat a z toho důvodu jim jejich vzájemná láska nemůže přinést naplnění. Pravá láska se v hojnosti nachází ve Slunci a tam ji musíme hledat. Kdo se nenaučil vystoupat až ke zdroji, bude nacházet pouze pár kapek rosy různě po listech, květech, ale to je jen málo. Na těle muže a ženy je určitě pár míst, kde je láska částečně ukrytá, když ji ale hledáme jenom tam, tak budeme vždycky hladoví a žízniví. Abyste byli uspokojení, musíte tuto nekonečnou lásku, zaplavující celé stvoření, hledat u jejího zdroje. Poté milujte muže nebo ženu, ale k vašemu naplnění se jděte nejdříve napít ze zdroje.“
„Začal nový rok. A jak je jeho prvních dvanáct dnů spojených s následujícími dvanácti měsíci, snažte se je žít co nejlépe, abyste dali celému roku solidní základ. Pomyslete na to, že žádná vaše myšlenka, ani pocit či čin, nezůstanou bez následků – jsou jako zrna, která sázíte do půdy vaší duše a tato zrna vyraší. Posláním půdy je dávat dobré podmínky k růstu zrn. Jakmile je zasadíte, půda je vyživuje a k jejich vývoji přispívají též voda, vzduch a sluneční světlo. Takže pozor, kdo svou nedbalostí či špatnou vůlí sází kopřivy, bodláčí atd. do své vnitřní půdy, tak nemůže čekat, že mu vyroste obilí. V tento první den roku můžete vysazovat také taková semínka jako jsou slova „radost“, „světlo“, „mír“, „láska“, „naděje“… Nechte se důkladně proniknout jejich smyslem a vpusťte je do hlubin vaší duše. Dávejte na ně pozor a pocítíte jak ve vás pomalu vykonávají práci na svém růstu. Tímto způsobem budete po celý rok žít mezi úrodnými lány a rozkvetlými zahradami.“
„Na vědě mudrců a zasvěcenců je úžasné to, že poskytuje nekonečné perspektivy. Nikdy nedojdeme do cíle. Ano, právě to je povznášející – vědět, že je stále něco nového k objevování a uskutečňování. Někteří na to budou reagovat přesně naopak a řeknou: „To je tak zdlouhavé!… Výsledky se stále nedostavují!… Radši toho nechám.“ A vyberou si cíl, kterého se dá dosáhnout během pár let. Dojdou k němu, dosáhnou ho, jsou spokojení, získali to, co chtěli. Ale neuvědomují si, že z určitého pohledu jsou oni též „na konci“, poněvadž se vydali hledat něco konečného! Pouze ti, kdo pochopili, že je třeba hledat nekonečno, to, co je bez hranic, nad časem a prostorem, ti se budou pořád cítit živí, jelikož pravý život je tam, v nekonečnu a věčnosti. Neuchylujte se tedy k tomu, co je přístupné a omezené. Obejměte nekonečno a vaše radost bude také nekonečná. Najdete v tom světlo, sílu a rozkvět celé vaší bytosti.“
„Přinášet světlo a mír všem lidem na světě – o tom si pomyslíte, že je to nemožné, vždyť jich je tolik! Pokud si danou otázku takto pokládáte, tak máte pravdu. Když ale známe určité metody, stane se to možným. Zkuste si například představit lidstvo jako jednu bytost. Ano, představujte si celý svět jako jednu osobu, která před vámi stojí, vy jí držíte ruku a dáváte spoustu lásky… Tímto způsobem vzlétnou z vaší duše malé částečky, vydají se do všech směrů a snesou se na všechny lidi, inspirujíc je k co nejšlechetnějším a nejbratrštějším myšlenkám. Co tedy děláte ve vaší představě pro jednu osobu, to se dotkne všech mužů a žen na zemi. Kdyby nás na tuto práci byly stovky, tisíce, tak by nový dech, boží dech zavanul skrz všechny tvory a oni by jednoho dne také začali pomalu cítit, že jsou unášeni ideálem světla a míru.“
„Ať se mu to líbí nebo ne, člověk náleží do společenství, a jestliže v tomto společenství nastanou potíže, tak ani on ani jeho osobní dobro nejsou příliš v bezpečí. Kolik bylo v historii mocných a bohatých lidí, které zdánlivě nemohlo nic zasáhnout, přišly ovšem společenské zvraty a tito lidé o vše přišli, někdy i o život. Bezpečí jedince závisí na dobrém fungování společnosti. Je tedy na každém, aby svůj osobní pohled vyměnil za pohled širší, univerzálnější. Získá tím něco nejen na hmotné úrovni, ale zejména na úrovni vědomí. Skutečné uvědomění se v člověku probouzí, když se stane citlivým k otázce společenství, obecného bytí, když cítí, že ač je fyzicky oddělenou bytostí, tak duševně prožívá ostatní jako prodloužení sebe sama. Od té chvíle zakouší dobro a zlo, které se dějí ostatním, jako by se to dělo jemu samému a snaží se konat vůči nim pouze dobro, protože cítí, ví, že ho tak činí i vůči sobě.“
„Ve chvíli, kdy se rozhodnete kráčet po cestě světla, začnou vůči tomuto vašemu rozhodnutí nastávat zdánlivě ty nejméně příhodné situace. Ve výsledku se stane to, že síly, které jste svým rozhodnutím spustili, vám pomohou tyto situace zlepšit, a to, co vám mělo ublížit, vám nakonec poslouží. Vy musíte hlavně dbát na to, abyste se dali správným směrem. Co se týká nehod, které se mohou po cestě přihodit – potíže, překážky, nezdary – u těch se nezastavujte. Přijímejte je, jelikož víte, že v určitý moment něco zasáhne a z nezdarů se stanou úspěchy a ze zármutků radosti. Ale běda těm, kteří si neuměli vybrat dobrou cestu! Možná že na počátku je budou čekat úspěchy, ale to nejsou úspěchy, nýbrž pasti. Kdyby znali zákony, tak místo radosti a chlubení se před ostatními, by se spíše strachovali, poněvadž by věděli, že tato vítězství jim nepřivodí nic jiného než pád.“
„Hmotný svět i duchovní svět nám oba představují svá bohatství a v obou případech není snadné tato bohatství získat, ovšem podle toho, jaká z těchto dvou vyhledáváme, tak se setkáváme s rozdílnými potížemi.Když se někdo soustředí na hmotný úspěch, na bohatství, peníze, moc a nezdaří se mu to, tak prožívá trpce svůj neúspěch. Nezískal to, co si přál, zažívá frustraci a často to zazlívá těm, kdo uspěli tam, kde on ne. Kdežto ten, kdo v sobě živí své duchovní potřeby, se cítí pořád podporovaný, jako kdyby ho obývalo světlo, které ho nikdy neopouští. Svým úsilím k duchovnímu životu neustále vytváří svazky s božským světem a tyto svazky v něm vyvolávají skryté vibrace. A i když se mu nepodaří dosáhnout plně všech cílů, i když se cítí maličkým ve srovnání s ohromností svého ideálu, tak silné vibrace oživující jeho vnitřní bytost ho ochrání před ztrátou odvahy. Takový ideál je jako světlo ukazující člověku cíl a zároveň osvětlující cestu k tomuto cíli a člověk navzdory všem překážkám cítí, že se každý den blíží ke své nebeské domovině.“
„Když trpíte, zkuste si uvědomit, že tímto utrpením je zasažená jen určitá vaše část. Jiná část jím zůstává nezasažená – váš duch. Váš duch je svobodný, nepodléhá žádným omezením. Nachází se ve vznešených oblastech, odkud vás pozoruje a radí vám. A někdy vám i řekne: „Ty trpíš? Nu dobrá, raduj se, pokud jsi inteligentní, tak díky tomuto utrpení ještě získáš na světle, pochopení a posílíš se.“ Když je někdo něšťastný, tak má sklon se ztotožňovat se svým neštěstím, nechá se jím pohltit. A v tom je právě nebezpečí. Naopak měl by hned začít být bdělý a říct si, že zrovna v tu chvíli se před ním otevírá práce, že sice trpí, ale trpí jen určitá část v něm. Ať povolá tuto jinou bytost, svého ducha, který žije v nekonečnosti, věčnosti a který je také jím samým. Z hlubiny močálu, v němž jste měli pocit, že se utopíte, se ponenáhlu začnou vynořovat světlo a síla.“
„Lidská existence je jako klubko, které se postupně rozmotává – na začátku je nit silná, pak se postupně ztenčuje až k prasknutí a pak už je konec. Na tento konec se musí každý připravovat, aby nedostal strach v den, kdy si pro něj přijde anděl smrti, vezme ho za ruku a řekne: „Opusť nyní toto vězení, jdi si, jsi svobodný.“ Ovšem k osvobození nestačí jenom opustit své fyzické tělo. Smrt je opravdové osvobození jen pro toho, kdo byl schopen během pozemské existence vnitřně pracovat na zbavení se svých fyzických a psychických slabostí. Pokud jste se inkarnovali, tak právě z důvodu práce na svém osvobození, proto, abyste dali vaší duši a vašemu duchu čím dál více možností k vítězství nad hmotou. A když pak přijde konec, tak budete odcházet s pocitem, že jste tam, kam jdete, očekáváni. A potom, po určité době, se zase vrátíte, abyste pokračovali v práci.“
„Když na lidi přijde utrpení a neštěstí, tak si nejčastěji kladou otázky o Bohu, o jeho existenci a vůli. Ptají se, jestli je slyší, jestli odpoví na jejich modlitby a přijde jim na pomoc. A často jsou zklamaní, když se jim nedostane odpovědi ani pomoci. Proč? Protože špatně pokládají otázku. Jednají, jako kdyby Bůh byl bytost, která je zcela vně jich samých. Když pochopí, že Bůh přebývá v nich, tak navzdory všem zkouškám vytrvají ve spojení s Ním a pocítí, že je osvěcuje, vede a podporuje. Kdo trpí, tak se často cítí osamocený, všemi opuštěný. Proč by tedy měl kvůli své nedbalosti a nevědomosti navíc ztrácet tu jedinou pomoc a opravdovou vzpruhu, kterou má k dispozici? Tato pomoc a vzpruha se nachází v přítomnosti Boha, který je v něm samém. Když se modlí, když snažně prosí, tak nejen ke Stvořiteli nebe a země, k té vzdálené Bytosti, kterou si ani nemůže představit, ale modlí se k té síle, která obývá jeho duši a ducha a se kterou nikdy nesmí ztratit spojení.“
„Je velmi bolestivé ztratit bytosti, které milujeme. Ale je to právě díky lásce, že tuto bolest můžeme překonat. Myslíte, že to je opačně, že čím více milujeme, tím více trpíme? V danou chvíli určitě, to je bez debat. Ale pokud jste někoho opravdu milovali, tak vás smrt od něj oddělit nemůže, postupně se mezi vámi vytvoří jiná forma spojení, budete ho cítit jako neustálou přítomnost. A v noci, když spíte, jste s ním také, vaše duše se s ním setká. Když se ráno probudíte, tak si možná tohle setkání pamatovat nebudete, jelikož cesty naší duše ve snech proniknou do našeho vědomí jen vzácně, ovšem s přibývajícím časem pocítíte více a více sílu tohoto spojení. Bůh nedal pro lásku žádná omezení. Láska je silnější než smrt. Bytosti milující se skutečnou láskou se nikdy neopustí, jejich duše překonají jakékoliv překážky hmoty.“
„Když se někdo cítí nespokojený, nešťastný, tak má sklony to přisuzovat nějakému nedostatku a očekává, že určitá osoba či nějaký předmět tento nedostatek naplní. Ale v tom řešení není. Řešení je v tom, že se navzdory tomuto nedostatku a nepokoji rozhodne něco přinést ostatním, pomoci jim, podpořit je, utěšit, podílet se na jejich činnosti. V tu chvíli v něm začne obíhat nový život a pocit nedostatku postupně zmizí. Pochopí, že když se snaží něco dobrého přinést svému okolí nebo i nekomu neznámému, tak už v tu chvíli dostává sílu a podporu… Kdežto kdo nepřináší nic, tak ať mu dáváme cokoliv, nic nepřijímá. Život je založený na výměnách – přijímat a dávat, dávat a přijímat. A i když vám nikdo nevrací za to, co jste jim dali, tak už jen prostá skutečnost, že jste dávali, způsobí, že vnitřně budete dostávat.“
„Když pocítíte, že vaše psychická odolnost začíná klesat, neříkejte, že to přejde. Přejít to může, ale rozumnější je hned reagovat tím, že něco uděláte – zalejete květiny, někomu něco hezkého řeknete či mu dáte dárek pro radost nebo pro užitek, seberete ze země papír nebo prázdnou láhev, zametete z cesty kameny a střepy atd. A snažte se toto dělat vědomě, s dobrou vůlí usměrnit jinam ty negativní proudy, které vámi procházejí. Každé malé gesto vykonané s důrazem, upřímností a láskou bude pokaždé jako světelná bytost vyhánějící temnotu či jí zabraňující, aby do vás vešla a ničila vás. A pokud cítíte, že se děje něco, že můžete přijít o radost, lásku, mír, naději a víru, tak tady máte ještě jednu metodu. Napište na kus papíru slova „mír, láska, radost…“, vezměte si ho do levé ruky, pravou ruku natáhněte k nebi a pokuste se najít proudy nesoucí tato požehnání. Když máte pocit, že jste nějaký takový zachytili, pevně se soustřeďte a pak si pravou ruku položte na solární plexus, aby tato energie do vás pronikla.“
„Pohyby rukou, které děláme, nebo i pouze jedním prstem, zejména palcem, ovlivňují naši psychiku. V této oblasti existuje spousta cvičení, stačí ovšem, pokud dáte do praxe alespoň dvě či tři. Když na vás například přichází únava, sevřete pravou ruku, palec nechte vystrčený a kruťte s rukou doprava a doleva, poté hýbejte palcem nahoru a dolů. Nebo abyste v sobě posílili vůli k nějaké činnosti, sevřete pevně pěst, což vám umožní ovládnout všechny síly, které jsou vám k dispozici. Dejte pozor hlavně na palec, aby nikdy nebyl uvnitř pěsti, ale zvenku. Třetí cvičení vám pomůže zvládat vaše vnitřní energie a správně je usměrnit: palcem a ukazováčkem levé ruky sjeďte lehce po každém prstu pravé ruky od kořene po špičku. Tato na pohled nenápadná cvičení je třeba brát vážně, protože jsou důležitá pro náš duševní život. V našich rukách je totiž skryt celý vesmír. Mají v sobě určitý druh vysílačů, které nás mohou spojit jak se silami přírody, tak také s andělskými hierarchiemi.“
„Slyšíte obvinění vůči nějaké osobě… Nepodporujte je, zejména pokud nejste jistí, na čem jsou postavená. Poněvadž žádné slovo nezůstane bez následků. Jestli šíříte lživou kritiku, měli byste vědět, že tak či onak probudíte něco negativního jak u člověka, na nějž je kritika mířená, tak u toho, kdo poslouchá a nakonec i u vás samých. Ano, taková záležitost je dost závažná! A přidám k tomu, že jestli musíte upozornit na špatné jednání nějaké osoby, snažte se ve výchovném smyslu ukončit rozhovor tak, že zmíníte jednu z jeho dobrých vlastností…, musí mít alespoň jednu! Připomínání lidských chyb nikdy neposloužilo k jejich nápravě. Když tedy někoho kritizujete, aniž byste hovořili i o jeho dobrých vlastnostech, přispíváte ke zlu zlem, to není konstruktivní postoj. Pokud chcete jednat jako vědomá, osvícená bytost a musíte se při tom vyařovat negativně, snažte se vždy skončit s něčím pozitivním, i kdyby jste se měli třeba jen zmínit o dobrých vlastnostech jiné osoby, které ta kritizovaná nemá. Ano, základ je vždycky skončit se slovy pozitivními.“
|