ZÁKON PŘÍČIN A NÁSLEDKŮ
I
Pokaždé, když člověk jedná, uvolňuje nevyhnutelně určité síly, které stejně tak nevyhnutelně vyvolají určité následky. Toto pojetí vztahu příčin k následkům je původním významem slova „karma“. Teprve později nabyla karma smyslu placení za učiněný přestupek.
Karma-jóga, jeden z mnoha druhů indické jógy, není ničím jiným než disciplínou, která učí člověka rozvinout se pomocí nezištného konání, a tak se osvobodit. Jakmile však člověk začne pracovat s hamižností, lstivostí, pochybnou vypočítavostí, vytváří si dluhy a později je musí vyrovnávat; slovo „karma“ tak dostává smysl, který mu lidé obvykle dávají: potrestání za učiněné chyby.
Ve skutečnosti můžeme říci, že karma (ve druhém smyslu slova) působí při každém činu, který není dokonale proveden, což je obvyklý případ. Ale člověk to zkouší a cvičí se, než dosáhne dokonalosti. A dokud se jeho snahy nedaří, musí se polepšovat, napravovat své chyby a samozřejmě musí proto trpět.
Řeknete: „Když při jednání děláme nutně chyby, a potom musíme pro jejich napravení trpět, bylo by lepší nic nedělat!“ Nikoliv, je třeba jednat. Jistě, budete trpět, ale poučíte se, dostanete se dál… a jednoho dne utrpení přejde. Když se naučíte správně jednat, pak pro vás již karma nebude. Ostatně každý pohyb, každé gesto a slovo uvolňuje určité síly, které vyvolají jisté následky. Ale předpokládejme, že jsou tato gesta a slova inspirována čistotou a nezištností, pak způsobí příznivé následky; pak hovoříme o „dharmě“.
Dharma je výsledkem uspořádané, harmonické a blahodárné aktivity. Kdo je schopný takovéhoto jednání, uniká zákonu nevyhnutelného osudu a dostává se pod vliv Prozřetelnosti. Nedělat nic, aby se člověk vyhnul starostem a utrpení, není správné řešení. Je třeba být aktivní, činorodý, podnikavý, ale současně dát svému jednání jiný podnět, než jakým je sobectví a osobní prospěch. To je to jediné řešení, jak nešťastným následkům uniknout. Příčiny a následky tu budou stále, ať je vaše aktivita jakákoliv, avšak nezištným jednáním už nepřicházejí bolestné následky, ale radost, štěstí a osvobození.
Pokud nic neděláte, jen proto, abyste měli v životě klid, nemůžete se vyvíjet, ničemu se nenaučíte, nic nezískáte. Za těchto okolností člověk pochopitelně nechybuje, ale podobá se kameni: kameny nikdy nechybují! Je lepší se mýlit nebo se i ušpinit, ale poučit se z toho. Když máte v domě řemeslníky, jak chcete, aby někde neukápla kapka cementu nebo barvy? To není možné. Skvrny musíte tolerovat, hlavně, že je dům hotový a práce skončena. Potom drhneme, myjeme a převlékáme se, ale alespoň je dům hotový.
Mistr Petr Danov jednou řekl: „Každému z vás dám malou knížku,abyste se naučili abecedu (v bulharštině říkáme „bukvarče“ a vy?… slabikář?… dobře, tak slabikář). Za rok mi ho vrátíte. Někteří slabikář vrátí úplně čistý a bezvadný: ti, ho ani neotevřeli a ničemu se tak nenaučili. Jiní naopak vrátí slabikář počmáraný, roztrhaný, zašpiněný: ti ho mnohokrát otevřeli, všude ho brali s sebou, dokonce na něm jedli… Ano, ale ti nyní dovedou číst“, řekl mistr „to je mi milejší!“ Tenkrát jsem byl velmi mladý a vzpomínám si, že jsem se ho ostýchavě zeptal: „Do jaké kategorie patřím já?“ Mistr mi odpověděl: „Do té druhé.“ Byl jsem samozřejmě rád, protože jsem pochopil, že je to lepší.
Dnes si už nepamatuju, v jakém stavu jsem „bukvarče“ odevzdal, v každém případě mě zařadil do druhé skupiny lidí, kteří chtějí, aby se práce udělala…. a to souhlasí. To, kolik chyb člověk udělá, kolik skvrn a cákaců za sebou zanechá, kolikrát je urážen a je kritizován, není důležité. Důležité je naučit se číst, udělat práci, dostavět dům. Ti, kteří jsou vždy tak rozumní a opatrní, aby se nezkompromitovali, nikam nepokročí. Bože, co jen z těchto lidí bude?
Ve Zjevení se píše: „Kéž bys byl studený nebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.! (Zj 3:15-16) Proč chtějí někteří zůstat vlažní? Pro vlažné žádné místo není. Nesmíte se bát udělat chybu. Když se učíte cizí jazyk a nemluvíte ze strachu, že byste se chybami zesměšnili, nikdy se nenaučíte mluvit. Je třeba se snažit, i když se zesměšníte, troufnout si udělat nějaké chyby, ale naučit se mluvit. Pro karmu platí to samé: nesmíte být paralyzování strachem, že uděláte chyby, které budete muset napravovat. Pokud se budete stále cvičit v tom, aby vaše jednání mělo božský cíl, nebudete zapříčiňovat karmu, ale dharmu, tedy milost a požehnání Nebe.
II
Zákonu příčin a následků není možné uniknout, jen musíme vědět, jakou sílu vyvoláváme. Proto vám říkám, že tento úžasný zákon, který nám kosmická Inteligence dala, se nalézá tam, kde ho nikdo nehledá, tam, kde už filosofové, teologové a moralisté nebádají: v přírodě a zejména v zemědělství. Ano, v zemědělství. Všichni zemědělci vědí, že nebudou moci sklízet hrozny, zasadí-li fíkovník, ale fíky a z jabloně nebudou česat hrušky. To je ten nejvyšší morální zákon: každý sklízí to, co zasel.
Můžeme tedy říci, že rolníci byli první moralisté. Poznali, že Inteligence přírody vytvořila přísný, neměnný zákon: zákon příčin a následků. Později, když pozorovali život lidí, konstatovali, že i zde platí stejný zákon. Jestliže jednáte s krutostí, egoismem, násilím, jednou tato krutost, egoismus a násilí dopadne na vás. Tento zákon se také nazývá zákonem ozvěny nebo zpětného nárazu: míč se odráží, letí zpět a zasáhne toho, kdo jej hodil.
Každý sklízí to, co zasel. Když podrobně studujeme tento základní zákon a rozšíříme jeho význam, stává se bohatým a hlubokým systémem, poněvadž každá zásadní pravda má uplatnění ve všech oblastech. Při detailním vysvětlení můžeme říci, že z tohoto zákona pochází celý filosofický systém, a proto je dnešní náboženství tak bohaté na předpisy a nařízení. Ale v podstatě, na počátku všech těchto pravidel stojí jediný zákon: sklízí se jen to, co se zaselo. A k tomuto zákonu přibyly další, neméně pravdivé zákony, které ho ve filosofické oblasti jen rozšiřují. Například Ježíšova slova: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim!“, jsou pokračováním tohoto zákona.
Ti, kdož všechny tyto základní zákony popírají a odmítají, se čím dál tím více vzdalují od pravdy. Jejich duše je mučena pochybnostmi a nejistotami, jsou věčně zmítáni životem, ačkoliv je pravda tak prostá a leží před nimi. Proč ji nechtějí soudobí myslitelé uznat a nabízejí své vlastní teorie, které nejsou v souladu s kosmickou Inteligencí? Protože už nevěří v existenci morálky, která spočívá na přírodních zákonech. Jejich úvahy a závěry jsou mylné, a ti, co čtou jejich knihy a následují je, přijímají jejich omyly a dostávají se do zmatku, obav a temnoty. Buďte proto pozorní a naučte se správně uvažovat a posuzovat. Jestliže nemáte žádná kritéria, kdokoliv vás může splést. Buďte bdělí, nenechte se ovlivnit zmatenými lidskými mozky, následujte kosmickou Inteligenci, která vše tak nádherně uspořádala a zorganizovala.
Avšak i ten, kdo nevěří v Boha, nemůže popřít, že v přírodě vládne pořádek, což poukazuje na inteligenci, která tento řád vytvořila. Alespoň se můžeme zastavit u skutečnosti, že z každého semene vyrůstá semeno podobné. Jak v tom nevidět dílo nějaké inteligence? Když tento zákon pozorujeme, musíme změnit svůj pohled na svět. Můžeme nevěřit v Boha, ale nemůžeme popřít, že každé semeno reprodukuje sebe samo, ať je to u rostliny, stromu, hmyzu, zvířete nebo člověka. Je to absolutní zákon, který nás přivádí k zamyšlení. Můžete si dovolit být nevděční, nespravedliví, krutí či násilní, ale musíte počítat s tím, že jednoho dne začne tento zákon působit ve váš neprospěch. Máte například jedno nebí více dětí, které se vám podobají a vy budete ti první, kteří se budou trápit kvůli vašemu vlastnímu chování. I kdyby neexistoval Bůh, je zde kosmická Inteligence, o tom máte neustále důkazy.
Konáte, co vás napadne, a domníváte se, že z toho vyjdete bez následků. Věřte si, čemu chcete, kosmická Inteligence už všechno zapsala. Do každé myšlenky, citu nebo jednání zasejete semeno, které roste a jestliže jste byli nevděční, nespravedliví, násilní, krutí, pak se jednoho dne na své cestě setkáte se stejnou nevděčností, stejným bezprávím, stejnou krutostí či násilím. Po dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti letech se vám to vrátí a konečně začnete chápat, že existuje kosmická Inteligence, která vše zaznamenává.
Chcete-li, nečtěte bibli a evangelia, nenásledujte proroky, nechoďte do kostelů, chrámů, ale přijměte alespoň tento nezvratný zákon: co zasejete, to budete sklízet. Také mudrcové, kteří vše dobře pozorovali, řekli: „ Kdo seje vítr, sklízí bouři.“ I vědci a myslitelé, kteří tuto pravdu popírají, budou jednoho dne tímto zákonem chyceni, to je neodvratné, nemohou ujít následkům svého jednání, a pak pochopí. Jak je možné, že se svou inteligencí nemohou něco tak jednoduchého pochopit? Dokonce vám řeknu, že na základě tohoto zákona je možné uvést všechny svaté knihy celého světa na pravou míru. Ano, jen na základě tohoto zákona.
Mnozí řeknou: „Jistě, to a ono stojí v bibli, evangeliu, avšak existuje vůbec Bůh?! Na to vám odpovím, že vás to nemusí trápit. Nemusíte ani vědět, zda Ježíš žil a zda evangelia jsou či nejsou autentická. Vezměte v úvahu jen tento zákon a to vám postačí, abyste pochopili a došli k pravdě. Vidíte, mé vysvětlení je velmi prosté. V tomto případě, i kdyby Bůh neexistoval, budeme nuceni Ho objevit; jen na základě tohoto zákona k Němu musíme dojít. Proč se nechat zaplést od takzvaných moderních myslitelů, kteří vše rozvracejí? Místo aby vedli lidi k prostým věcem, které jsou zde, viditelné a konkrétní, vedou je k „originálním“ úvahám a argumentům. Chápete! Tyto argumenty jsou opakem pravdy, která je zapsaná v celé přírodě. To však není důležité, jakmile se jedná o něco nového, originálního, hned jsou všichni nadšení.
Morálka je skutečnost, avšak lidé ji nevidí a ještě diskutují o Bohu, o tom či onom bodu teologie. Diskutování je zcela zbytečné, postačí vědění, že všechno, úplně všechno se zaznamenává. Určila-li příroda, že strom zaznamená do svého semene své vlastnosti, barvy, velikosti, chutě a vůně plodů, proč příroda neučinila to samé pro člověka? Přírodě se podařilo vše zapsat, a morálka spočívá právě na tomto záznamu, na paměti přírody. Ano, na paměti. Protože příroda má paměť, kterou nic nemůže vymazat a škoda pro toho, kdo nebere tuto paměť na vědomí. Zaznamenává nepřetržitě, ve dne v noci, disharmonie a chaotické stavy, které v sobě člověk nosí, a jednoho dne bude chycen, zničen, rozdrcen. Nikdo tomuto zákonu neunikne, nikdo doposud nebyl tak mocný, aby mu unikl: žádný císař, žádný diktátor, nikdo. V paměti přírody je vše zaznamenané.
Buďte tedy pozorní, poněvadž každé vaše jednání, každé slovo, myšlenka, přání se zapisuje do základů vašich buněk a dříve či později z nich budete v životě sklízet plody. Když budete dávat pozor, abyste nešířili svým myšlením, cítěním a konáním temná a zničující semena, pak si můžete vytvořit jinou budoucnost.
A nevěřte, že dobří, velkorysí, laskaví lidé sklízí vždy jen zlé místo dobrého. Ti, kdo ukvapeně činí závěry, šíří hlouposti, když říkají: „Čiňte dobro a budete sklízet jen zlo.“ Pravdu nemají. Dobro plodí vždy jen dobro a zlo vždy jen zlo. Čiňte dobré a setkáte se s dobrem, i když nechcete. Konáte-li dobro a vrací-li se k vám zlo, tak byste měli vědět, že na zemi jsou ještě lidé, kteří vaši dobrotu zneužívají a využívají. Ale musíte být trpěliví a pokračovat, protože dříve či později budou potrestáni, poraženi silnějšími a násilnějšími než jsou oni sami, a pak pochopí, budou litovat a své chyby si k vám přijdou odčinit. A tak dobro přináší dokonce dvojnásobné ovoce, neboť v těchto případech Nebe bere v úvahu vaše nezasloužené utrpení a neštěstí v době, kdy jste konali dobro, a dvojnásobně vás odmění.
Lidé nyní potřebují spolehlivé, celistvé, pravdivé, nezvratné vědění, a takové vědění vám předávám. Chcete ještě popřít, že se sklízí to, co se zaselo? Každý je pochopitelně přesvědčen o pravdivosti tohoto zákona, avšak jen na fyzické úrovni. To nestačí. Jestliže půjdou dále a výše, znovu objeví tento zákon, neboť svět je jednota: na všech stupních, na všech úrovních nalézáme stejné úkazy, vždy však v jiné podobě, pokaždé jemnější.
Vše, co je na zemi, se nachází ve vodě a vše, co je ve vodě, se nachází ve vzduchu atd. Čtyři elementy podléhají stejným zákonům, ale poněvadž nemají stejnou podstatu ani hustotu, povšimneme si u nich, při aplikaci zákonů, jistých rozdílů. Reagují více či méně rychle, více či méně prudce, jsou však řízeny stejnými principy. Například mentální svět člověka odpovídá vzduchu: zde nacházíme stejné víry a proudy jako jsou v atmosféře, avšak v mnohem jemnější podobě idejí a myšlenek. Zákony psychického světa jsou totožné se zákony přírody.
Když zahradník nevidí růst to, co nezasel, je spravedlivý, čestný, nerozčiluje se nad tím, nenaříká, jen si povzdechne: „Co chceš můj milý, když si neměl čas na sázení mrkve, nebudeš žádnou mrkev mít. Sklidíš však hlávkové saláty, petržel a cibuli, protože ty si zasel“. Zdánlivě jsou lidé velmi poučení v oblasti zemědělství. Ano, jedná-li se o ovoce a zeleninu, znalosti mají, avšak když se jedná o oblast duše, myšlenky, to už nevědí nic a věří, že budou sklízet štěstí, radost a mír tam, kde zasévali násilí, krutost a zlomyslnost. Tak to nechodí, sklidí násilí, krutost a zlomyslnost, a pokud se ještě rozčilují, zlobí se a bouří, dokazuje to, že nejsou dobrými zemědělci!
Prvním pravidlem morálky je, že nikdy nepodlehneme myšlence, pocitu nebo konání, které by bylo pro druhé lidi nebezpečné nebo škodlivé, protože je budeme muset sklidit a „sníst“ my sami a budou-li jedovaté, pak budeme otráveni jako první. Když se to pro vás stane absolutním pravidlem, začnete se zdokonalovat. Vím, že trvá dost dlouho, než se začnou zákony projevovat, a to brání lidem, aby tyto věci pochopili: ani dobré, ani špatné následky nepřichází ihned. Někdo stále překračuje zákony a přece se mu vede dobře, zatímco jiný člověk je čestný, koná dobro a stále se setkává jen s potížemi; z toho pak samozřejmě mnozí odvozují, že žádná spravedlnost není. Lidé neznají důvod této pomalosti odměn nebo trestů, a tak si kladou si otázky a říkají: „Bylo by lepší, kdyby zákony působily rychleji, protože pak by byl člověk ihned opraven nebo odměněn, a pochopil by.“
Vím, proč to tak dlouho trvá. Ona pomalost ukazuje dobrotu a milosrdenství kosmické Inteligence, která nechává lidem čas na zkušenosti, aby přemýšleli, aby i litovali, polepšili se a své chyby napravili. Kdyby nás zákony ihned za naše chyby trestaly, byli bychom zničeni a nemohli se polepšit. Proto nám Nebe dává čas a tu a tam nám posílá malé potíže, které nás mají přivést k zamyšlení, a takto máme možnost se napravit.
I ten, kdo koná dobro, není ihned odměněn, a je to tak lepší. Kdyby byl odměněn hned, pak by se zapomenul a začal by překračovat všechny zákony. Proto mu Nebe dává možnost k posílení, aby se upevnil, poznal sám sebe; nedá mu vše najednou, aby se vidělo, do jaké míry bude pokračovat v konání dobra. Vidíte, existují důvody pro tuto zdlouhavost. To, že dobro přináší vždy dobré, to je neměnné a že špatné končí vždy špatně, to je rovněž neměnné. Je však nesnadné odhadnout, jak dlouho trvá, než se následky dostaví.
Kolik síly, vůle, rozhodnutí a víry potřebuje ten, kdo chce pokračovat v konání dobra, zatímco celý svět upadá! Právě to je chvályhodné, protože za jiných podmínek by bylo velice snadné věřit v dobro a pokračovat v něm; vše je příjemné, příznivé, snadné. Právě když se situace zhoršuje, je záslužné pokračovat, aniž by se člověk nechal okolnostmi ovlivnit. Žák, stejně jako Mistr, se vždy snaží počítat s mocí svého ducha. I za špatných podmínek může v sobě probudit moc vůle, dobra a světla. Podle toho se pozná duchovní člověk. Jistě, mnozí se za duchovní bytosti svými slovy vydávají, avšak při nejmenších těžkostech padají k zemi. Kde je tedy síla ducha?
Všichni očekávají od druhých, že se k nim budou chovat ohleduplně, přátelsky, trpělivě. Ano, ale jak toho dosáhnout? Tak, že každý začne sám být ohleduplný, trpělivý, shovívavý. Očekáváte – li od druhých dobré chování, pak vy sami musíte správně jednat. Namítnete, že to už přece víte. Ano, ale jen teoreticky. Jsou ještě milióny bytostí na zemi, které se chovají hrubě, tvrdě, krutě a diví se, že se to druhým nelíbí. Jsou přesvědčené, že druzí se jim musí podřídit a sklonit se před jejich vůlí. Podívejte se, jak se chovají: očekávají uspokojení prostředky zcela opačnými, než jsou jejich přání, a naopak nevěří, že budou sklízet lásku, jemnost a dobro, když lásku, jemnost a dobro budou zasévat. Přesto vás ujišťuji, že i když je někdo na vás nevlídný a zlý, dále mu posílejte jen to dobré, za nějaký čas kapituluje.
Kdo chce získat náklonnost a důvěru, ten je musí přivolat. Namítnete, že je přivoláváte a přesto k vám nepřicházejí. Slovem „volat“ rozumím to, že je sami musíme vytvořit. Když ve vašem nitru vytvoříte pozitivní stavy, můžete si být stoprocentně jisti, že je pak naleznete u druhých. Pokud je vytvoříte ve svém nitru, přilákáte je. V tom spočívá celé kouzlo. Vyzkoušejte to: když chcete získat něco, co máte velmi rádi, pak se to snažte nejprve dát. Nemůžeme získat něco, co jsme nedali. Namítnete: „To nesouhlasí, vždyť existují velmi bohaté, vysoce postavené bytosti, které druhým nic nedávají, opovrhují jimi, jsou nepřístupné, ale přesto se jim neustále dostává respektu, úcty, pocty…“ Tito lidé prostě dostávají to, co v dřívější inkarnaci sami dali. Pokud však budou dále jednat s pýchou, bez lásky, pak později zažijí ty samé věci skrze jiné lidi.
Tajemství úspěchu a štěstí spočívá v tom, že projevujeme, co si sami přejeme. Chcete-li vidět úsměvy a přátelské pohledy, pak se usmívejte a buďte přátelští. Chcete-li, aby vás přišlo Nebe či anděl poučit, najděte někoho méně moudrého a osviťte jeho rozum; to se ihned projeví v neviditelném světě a vy takto přilákáte světelné bytosti, které učiní to samé pro vás.
Ano, tento zákon je ohromný a má uplatnění i v mnoha jiných oblastech. Usmáli jste se a úsměv vám byl vrácen. Byli jste vřelí a přátelští, a později k vám byli jiní vřelí a přátelští, dobře, to je pěkné. Jindy jste byli zdvořilí, to je potřeba, jste potěšení. Tento zákon však musíte použít i v jiných oblastech, aby přinesl ještě úžasnější následky než pouhý úsměv, stisk ruky, milý pohled nebo příjemná slova. Tímto zákonem je možné pohnout celým vesmírem, a právě to je zajímavé: ona možnost jít daleko, velmi daleko a pohnout oblastmi ve vesmíru…
Můžete sklízet jen plody odpovídající semenům, které jste zaseli. I když bylo nepříznivé počasí, slunce bylo příliš silné a všechno spálilo, nepršelo nebo ptáci či krtci snědli vaše semena, to už je jiná věc. To jsou neštěstí, která nezmění nic na skutečnosti tohoto zákona. To, co v sobě semeno nese, mu nemůže být odňato. Je možné zabránit, aby dalo plody, ale jeho podstatu změnit nemůžeme. A právě o této podstatě semene mluvím.
Jste-li vždy přátelští, vřelí, zdvořilí, a přesto jsou k vám druzí neslušní, to už jsou detaily. Ostatně, sami musíte vidět, od koho to přichází, kdy a za jakých okolností. Snad jste příliš dobří, příliš velkorysí, štědří, důvěřiví, a pak vás samozřejmě už svět zařadil do kategorie hlupáků a jste vystaveni pomíjivé lidské konvenci. To však nic neznamená, není to trvalé, protože lidé a podmínky se mění, avšak zákony jsou neměnné. Až budou ve světě nastoleny ty pravé hodnoty, vše se vrátí na své místo a vy sklidíte dobro, které jste zaseli.
Jistě, dnes je uznáván člověk, který umí šlapat po lidech, dovede s nimi třást. Platí za zajímavého, to však není napořád, protože brzy přijde jiný šéf a uštědří mu výprask. Nenechte se ovlivnit přechodnou situací: za nějaký čas zjistíte, že násilník je týrán jiným, silnějším.
Nehledejte si tedy hned nějaké námitky. Vím lépe než vy, co se mi může namítnout. Nečekám, až se druzí zeptají: „Ano, ale tehdy…. Proč to, proč ono?“ Sám chytnu své argumenty pod krkem, zaútočím na ně, a jestliže to všechno vydrží, řeknu: „To je zlato!“ Pokud je to zlato, tak to musí být pravda.“ A co se stane s argumenty, které nevydrží? Ty mohou být pohřbeny: „Amen, odpočívejte v pokoji.“
Nyní vám dát příklad. Představte si nádherný prales se zvířaty, ptáky, stromy plné květů a plodů všeho druhu. Jaké bohatství! Má to však jednu nevýhodu: les je obehnán vysokými a silnými zdmi, je tedy nepřístupný. Na zdech jsou dokonce střepiny a ostnatý drát. Mimo to, les je nebezpečný kvůli zvířatům, která zde žijí: medvědi, lvi a tygři by si na neopatrném odvážlivci pochutnali. Vám se však zachtělo ovoce, co dělat? Najednou zpozorujete na stromech opice. Jste zachráněni! Vezmete košíček pomerančů, jdete ke zdi a začnete je házet po opicích. A jelikož jsou opice vynikající v napodobování, začnou trhat ovoce ze stromů a házet je po vás. Teď jen ovoce posbíráte a vracíte se s naplněnými koši. Po opicích házíte pomeranče, to je to tajemství.
„Co je to za příběh? Kdy se nám přihodí, abychom šli ke zdi nějakého pralesa a házeli tam po opicích pomeranče!“ namítnete. Ale to je jen obrazné vylíčení. Viděli jste sedláka sít na poli? Hází opicím pomeranče, avšak tyto pomeranče jsou velmi malé a opice jsou skryté tak trochu pod zemí. Když sedlák skončí svou práci, spokojeně odchází, a když se za několik měsíců vrátí, všechno sklidí a naplní své stodoly.
Teď si myslíte, že už tomu rozumíte. Ne, ještě jste nic nepochopili, nerozluštili jste ten obraz. Opice zde představují přírodní síly, ať jsou v zemi nebo na stromech, to není důležité, je to symbolické. A nyní se dostáváme k vysvětlení: vesmír, který Bůh stvořil je les, který v sobě ukrývá všechna bohatství. Zdi představují překážky zabraňující člověku dosáhnout těchto bohatství; opice jsou bytosti neviditelného světa; pomeranče jsou světlo a láska, které se svými myšlenkami a pocity rozhodnete vyzařovat. A co se stane? Za nějaký čas bytosti neviditelného světa začnou dělat to samé co vy a zasypou vás stonásobně plody, tedy požehnáním. Když však posíláte svou zatrpklost, nenávist nebo zlost, vrátí se vám také zpátky.
„Jak jste zaseli, tak budete sklízet.“ Jinými slovy: tak, jak jednáte nyní, vytváříte si svou budoucnost. Stále si můžete svou vnitřní prací orientovat svou budoucnost. Každé rozhodnutí, ať dobré či špatné, řídí vaši budoucnost tím či oním směrem.
Předpokládejme, že jste se dnes rozhodli sloužit Bohu, pomáhat lidem, nenechávat se už ovládat vaší nižší přirozeností: vaše budoucnost se ihned stává nádhernou, světelnou a mocnou, všechny zázraky na vás čekají. Proč tento stav ještě nezažíváte? Protože vás drží vaše minulost. Vytrváte-li však ve stejném rozhodnutí a budete pracovat ve stejném směru, pozvolně se minulost vyřeší a jednoho dne získáte božské dědictví. A když se rozhodnete, že znovu povedete sobecký život, pak se vše změní: připravujete si zcela jiný osud, plný strastí a zklamání. Ano, prožíváte radosti, pracujete, současnost se nemění, protože ještě máte nějaké zásoby a nevidíte tmavou budoucnost, která vás očekává. Jakmile se však zásoby vyčerpají, pak tato strašná budoucnost bude stát před dveřmi. Budoucnost lze snadno vytvořit, ale minulost lze těžko vymazat.
Dám vám ještě jeden příklad. Chcete cestovat, váháte, nemůžete se rozhodnout mezi Nice a Moskvou, ale nakonec se rozhodnete pro Nice. Tímto okamžikem je směr cesty určen, krajiny, zastávky, setkání… Jakmile se vydáte tímto směrem, vše je už dané, musíte následovat určenou cestu. Krajiny nejsou vaším dílem, jejich existence na vás nezáleží, vám náleží volba směru.
Nejsme tvůrci své budoucnost. Když se říká, že si člověk vytváří svou budoucnost, je to jen řečnický obrat; bylo by lepší říct, že si volí svůj směr. Řeknete: „Půjdu touto cestou!“ Budiž, avšak vy nevytvoříte krajiny a bytosti, které na této cestě potkáte. Jsou to oblasti a bytosti, které byly již dávno Bohem stvořeny. Nevytváříme si špatný osud, jen k němu míříme skrze pouště, bažiny, nebezpečné lesy… My rozhodujeme jen o směru, to je vše. A jedná-li se o nádhernou budoucnost, platí to samé: my se rozhodujeme jít k ní, ona již existuje, čeká na nás. V prostoru je tisíce oblastí a sfér obydlených nekonečným počtem bytostí a sami se můžeme rozhodnout, zda za nimi vystoupíme nebo se k nim ponoříme.
Každé neštěstí a každé štěstí již existuje, jiní je již před námi prožili, jsou dávno stvořené; závisí zcela na nás, pro co se rozhodneme. Proto se nyní musíte rozhodnout pro jiný směr a orientovat se na oblasti Ráje, které Bůh již od věčnosti pro vás stvořil.